Po dvaatřiceti letech odchází do zálohy pilot, který nalétal bezmála pět tisíc hodin

Autor: Pavel Lang

Letiště Líně, čtvrtek 14. dubna, osm minut před devátou hodinou. Ječivý zvuk sirény obrací doposud klidné ráno na Centru letecké záchranné služby Armády České republiky v opak. Hotovostní směna je aktivována ke vzletu. Do čtyř minut se musí vrtulník W-3A Sokol s pěticí profesionálů sloužících v „záchrance“ odpoutat od země.

Byť se jedná o standardní činnost na „záchrance“ v Líních, je tento vzlet červenobílého vrtulníku přece jen výjimečný. Nejvíce pro majora Jana Herziga, a to proto, že je jeho posledním. Po dvaatřiceti letech služby ve vojenském letectvu odchází do zálohy pilot, který strávil v kokpitech nadzvukových stíhaček a vrtulníků bezmála pět tisíc letových hodin.

Do armády ho přivedly dva důvody – sport a touha létat na vojenských strojích. Obojí mu vyšlo. V bazénové disciplíně - ploutvovém plavání - to dotáhl až na reprezentanta tehdejšího Československa, na košické vysoké vojenské letecké škole zahájil pilotní výcvik.

Jeho prvním bojovým útvarem byla „pětka“, neboli pátý stíhací letecký pluk v Líních, vyzbrojený nadzvukovými letouny MiG-21F. Tady postupně zvládl výcvik hotovostního stíhače protivzdušné obrany státu. Na „jedenadvacítkách“ létal dvanáct let a během nich zažil i dvě velice krušné chvilky. První se udála v roce 1981, kdy při letu na střelnici vybuchla letounu před ním bomba pod křídlem a Jan s těžce poškozeným strojem přistál na mateřském letišti. O sedm roků později mu kolega ve skupině urazil levé křídlo a jemu nezbylo nic jiného než se katapultovat. Obě těžké chvíle zvládl bez následků.
Další osud přivedl majora Herziga k vrtulníkům. Zpočátku na Mi-17, a poté na W-3A Sokol. Kromě funkce instruktora na mateřské kbelské základně dopravního letectva sloužil v posledních letech u Letecké záchranné a pátrací služby, a pak v Centru letecké záchranné služby AČR.

Sotva „nulasedmsetdevatenáctka“ přistála, rozezněl se potlesk početného obecenstva před hangárem. Major Jan Herzig v tu chvíli opouští kabinu a předstupuje před dlouhou řadu gratulantů. Nechybí v ní ředitel odboru vojenského letectví Ministerstva obrany ČR plukovník Petr Brouček s čestným odznakem pilot – mistr, nebo velitel 24. základny dopravního letectva plukovník Jiří Vávra s pamětní medailí. Dochází i na profesní rituály, konkrétně na hobla o pneumatiku vrtulníku a pokropení šampaňským. „Nádherné rozloučení. Moc si vážím toho, že se opět sešla dobrá letecká parta. Přeji svým následníkům, ať jim to létá,“ říká očividně dojatý major Jan Herzig.