Plavby 2013: Vyškovští řidiči je mají jako první za sebou a nastupuje „sedmička“

Autor: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA

V pátek 24. května jsme se vydali s Klubem vojenských důchodců Vyškov, posíleným také o desítky členů z Akademie 3. věku, tedy i mimo vyškovských, do vojenského výcvikového prostoru Březina. Naším cílem byly Plavby 2013, v rámci kterých právě cvičilo 26 řidičů praporu zabezpečení Vyškov pod vedením zástupce velitele tohoto útvaru majora Radoslava Marečka.

A přijíždíme právě včas, na hladině již vidíme plovoucí vozidlo. Poručík Martin Kořínek z praporu zabezpečení Vyškov, který zde vykonává velmi důležitou roli zástupce velitele záchranné a vyprošťovací služby, vysvětluje: „Dnes zde cvičíme na čtyřech druzích těžké techniky, a to jak kolové, tak pásové. Ve vodě se tedy postupně objeví kromě právě plovoucího pásového bojového vozidla pěchoty (BVP), také obojživelné kolové obrněné průzkumné vozidlo (BRDM), pásový obrněný transportér MT-LB a také nejnovější technika tohoto typu, a to kolové bojové vozidlo pěchoty Pandur." Všechna tato vozidla, dodává Martin Kořínek, jsou obojživelná, mají schopnost plavat na hladině - tedy přemisťovat se i ve vodě svoji vlastní silou. Pro lepší orientaci jsou pak všechna označena různobarevnými praporky.

Ve vodě mezitím překonává další z mnoha překážek bojové vozidlo pěchoty (BVP), ve kterém je kromě řidiče také velitel vozidla. Oba jsou v neustálém spojení s řídícím plaveb majorem Marečkem. A právě role velitele vozidla je zde neméně důležitá. Při vjezdu do vody musí totiž každé vozidlo zvednout takzvané “vlnolamy“ a u některých typů techniky jako je BVP či Pandur má poté řidič velmi omezený výhled. A v tom případě řídí jeho činnost z otevřené věže právě velitel.

Řidič, který musí být schopen zvládnout při své jízdě respektive “plavbě“ hned několik kritérií, v rámci kterých je hodnocen, to tedy nemá vůbec jednoduché. Často je závislý právě na navigaci svého velitele. „Hodnotí se způsob vjezdu do vody, dodržení trasy a způsob projetí překážkami (vyznačených bojkami), jako jsou zatáčka, slalom, či „garáž“. Dále zastavení vozidla a náročné couvání, čas, ale i plynulost jízdy, a také výjezd z vody. A samozřejmě to nejdůležitější, a tím je bezpečnost, přičemž ve vodě jsou vždy současně dvě vozidla,“ vysvětluje poručík Kořínek.

Veškeré, naprosto koordinované dění, budí u návštěvníků velký obdiv a především respekt a pochopitelné jsou i jejich obavy: Je výcvik bezpečný? Nemůže se nic stát? Podle poručíka Kořínka je bezpečnost takového výcviku hned několikrát jištěna. Než se vozidla vůbec dostanou do vody, jsou nejprve přímo ve zde vybudovaném parku techniky několikrát technicky kontrolována s důrazem na jejich těsnost. Vyjet z parku mohou skutečně až po důsledné kontrole, přičemž do vody je nepustí dřív, než dostanou signál žlutým praporkem. To znamená, že mají vysunuté komíny a „vlnolamy“. Ještě při samotném vjetí vozidla do vody musí ihned jeho velitel signalizovat, a to rovněž žlutým praporkem, že je vše v pořádku.

A kdyby nebylo? „Pokud by se cokoliv na vodě stalo, jsme schopni okamžitě zareagovat. Přímo na molu drží neustálou pohotovost členové záchranné skupiny v motorových člunech, ve kterých jsou připraveni jak technici, tak potápěči a samozřejmě zdravotníci. V parku techniky je zase neustále připravena vyprošťovací skupina s technikou, včetně záložní. Máme k dispozici vyprošťovací vozidla PTS-10 a BVP-2 a také jeřáb. Tedy vše máme nejen jištěno, ale rovněž několikrát zálohováno. V případě jakéhokoliv zásahu je vždy na prvním místě záchrana osob, které jsme schopni do necelých dvou minut s poskytnutím první pomoci dostat na břeh a poté transportovat sanitkou do nemocnice. Poté následuje záchrana techniky, kterou jsme rovněž schopni velmi rychle dostat na břeh. V rámci nácviků jsme se pohybovali v čase kolem pěti minut.“

A jaké nároky jsou kladeny při takovémto výcviku na řidiče? „Než jsme dnes šli s technikou do vody, museli jsme absolvovat mnoho měsíců jak teoretické, tak praktické přípravy na „suchu“, tedy na trenažérech, v parku techniky, cvičišti v řízení vozidel, ale i ve vodě, tedy konkrétně v bazénu, protože to už není jen o řidičských schopnostech. Pokud by došlo k nějakému problému, musíme být také schopni uplavat 100 metrů, respektive minimálně 50 metrů s vestou, která je povinnou výbavou při takovémto výcviku a také vydržet minimálně 30 vteřin pod vodou,“ říkají řidiči praporu zabezpečení četaři Toman a Mazel. Pro oba je to dnes premiéra a jak shodně potvrzují, svou roli zde sehrává psychika, zákonitě spojená s obavami že: "Poprvé člověk nikdy neví, do čeho jde...,“ přičemž se vystřídají jak v roli řidiče tak velitele.

Oba četaři, kteří se vystřídali jak v roli řidiče, tak velitele, svůj úkol splnili a jedna z návštěvnic, která přijela až z dalekého Frýdlantu nám k tomu řekla: "Vstávala jsem už v půl čtvrté ráno a nelituji toho. Skláním se před uměním vašich vojáků. Vyškovští řidiči si mohou oddechnout. Plavby 2013 mají za sebou, ale praporu zabezpečení tím nic nekončí, až do 14. června bude zajišťovat kompletní servis v rámci stejného výcviku dalších jednotek AČR. Tento týden to bude početná 7. mechanizovaná brigáda.