Piloti gripenů mají na ostrý start 15 minut. I díky technikům ho zvládnou o třetinu rychleji

Autor: kapitán Radoslav Jančev, podplukovník Pavel Buchta

Srovnávat JAS-39 Gripen a Mig-21 je jako hledat podobnost mezi Škodou 120 a novou Octavií. "Gripen je generačně úplně jiné letadlo," říká o něm praporčík Milan Roudný z 21. základny taktického letectva v Čáslavi.

S technikem, praporčíkem Milanem Roudným, jsme se setkali v hangáru, kde se gripeny kontrolují a opravují. Právě se zde pracovalo na trojici letounů. „Všechny gripeny, které zde vidíte, jsou na pravidelné údržbě. Tu musíme provádět po 15, 20, 25, 50, 100 a 200 hodinách provozu,“ říká praporčík Roudný a pokračuje: „Čím více nalétaných hodin, tím je samozřejmě kontrola náročnější. Při té základní, po 15 hodinách, se kontroluje například stav provozních kapalin nebo opotřebení brzd. Po 100 hodinách přichází na řadu větší kontrola, která trvá řádově několik dní. Při ní se testují motory, převážně v nouzových režimech, výměňují se některé díly a provozní kapaliny. To vše jsme schopni udělat zde, na letišti v Čáslavi. Pouze na práce po osmi stech hodinách létají gripeny do Švédska. Některé úpravy provádějí pracovníci švédského servisu přímo u nás v hangáru.“

Gripen obsahuje několik řídících jednotek, které neustále kontrolují všechny systémy letounu. Technik tak hned po letu vidí, zda jsou systémy v pořádku, či vyskytl-li se nějaký problém. Některé anomálie jsou povoleny, jiné ne. Při problému letoun technika informuje číselnými kódy, které si obsluhující personál opíše, záznamy z letu si stáhne na zvláštní záznamové zařízení, a odnese na vyhodnocení. Počítač následně zobrazí veškeré parametry letu, práci daných systémů a lokalizuje problém či závadu. Letoun se nakonec odtáhne do hangáru a závada se začne odstraňovat, aby gripen mohl co nejdříve opět odstartovat.

Při otázce, zda lze srovnat JAS-39 Gripen a Mig-21, se praporčík Roudný neubrání úsměvu. „Je to jako srovnávat Škodu 120 a novou Octavii. Gripen je generačně úplně jiné letadlo. Principiálně jsou některé systémy podobné, ale v oblasti elektroniky a moderních systémů se porovnávat opravdu nedají. Přeci jen je mezi nimi rozdíl zhruba půl století,“ podotýká.

Kromě pravidelných údržeb a oprav má technický personál 211. taktické letky ještě další povinnosti. Patří sem účast na leteckém výcviku, reprezentace na leteckých dnech a cvičeních, a zejména služba v pohotovostním systému NATINADS. Jak říká praporčík Milan Roudný, každá z těchto činností má svá specifika. „Pokud jsme v hotovosti (pohotovostní systém NATINADS pozn. autora), musíme v co nejkratším čase vypravit letoun na vzlet. Obvykle nám to od vyhlášení signálu Alpha Scramble do okamžiku, kdy se letoun odlepí od země, trvá 8 až 9 minut. Limit je přitom 15 minut, a to jak ve dne, tak v noci.“

Jedním z důležitých úkolů čáslavské základny je program Air Cross Servicing. „Jeho cílem je vyškolit technický personál daného letiště tak, aby byl schopný přijmout alianční letouny, poskytnout jim základní technickou podporu a odbavit je k dalšímu letu,“ říká praporčík Roudný. V současné době jsou technici 21. základny taktického letectva schopni pracovat na belgických letounech F-16 a německých PA-200 Tornado, základna navíc poskytuje výcvik zahraničním technikům na letouny L-159, výcvik na stroje JAS-39 Gripen pro zahraniční techniky je nyní ve stádiu přípravy.

Během roku musejí technici absolvovat několik školení včetně přezkoušení. A chyby se neodpouštějí. I sebemenší nepozornost totiž může znamenat nejen materiální škodu v řádech miliard korun, ale i ztrátu lidského života. Technici si to dobře uvědomují a dělají vše pro to, aby se naplnilo přání „kolik startů, tolik přistání“.