Pamětníci i zástupci armády si připomněli osud a hrdinství generála Píky

Autor: (oha)

Památce divizního generála Heliodora Píky, vynikajícího vojáka, diplomata a vlastence, se v den 64. výročí jeho nezákonné popravy poklonili představitelé státu i resortu obrany. Generál Píka se stal jednou z prvních obětí poúnorových čistek v armádě.

Před budovou Generálního štábu AČR na pražském Vítězném náměstí, kde je umístěna pamětní deska, se v pátek 21. června uskutečnila pietní vzpomínka. Věnec k památníku položili vedle zástupců Československé obce legionářské a Konfederace politických vězňů například místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Resort obrany zastupovali náměstkyně ministra Lenka Ptáčková Melicharová a první zástupce náčelníka generálního štábu generálmajor Miroslav Žižka.

Řečníci ve svých projevech neopomněli zdůraznit nejen historické milníky, zaměřili se i na osobnost divizního generála Píky.

„Stal-li se někdo symbolem bezostyšnosti a zvůle komunistického teroru, byl to právě generál Heliodor Píka, hrdina zahraničního odboje, náměstek náčelníka Generálního štábu, spolužák a přítel francouzského generála de Gaulla,“ připomněla náměstkyně ministra obrany Lenka Ptáčková Melicharová.

Krátce po únoru 1948 byl Píka zatčen jako jeden z prvních a obviněn z nejvážnějších úkladů proti státu. Na neveřejném jednání Státního soudu v Praze byl odsouzen k trestu smrti provazem, zbaven hodnosti a všech čestných odznaků a vyznamenání. Na lavici obžalovaných byla s Píkou symbolicky souzena celá legionářská a demokratická tradice armády budované na Masarykových ideálech.

„Jedním z největších hříchů, jichž se komunistická totalita dopustila, bylo její chování k našim hrdinným bojovníkům západní (ale i východní) fronty. Skutečnost, že nejlepší a nejstatečnější synové národa skončili v lepším případě mimo armádu, v horším případě v dolech, koncentrácích a na popravištích, byla smutným završením potupné pomnichovské kapitulace a měla bezesporu zásadní dopad na morálku nejen naší armády, ale i celého národa,“ zdůraznila náměstkyně ministra obrany.

Generálmajor Miroslav Žižka se v proslovu věnoval životnímu příběhu generála Píky. Ten byl podle jeho slov nesmírně bohatý, rozmanitý a plný mimořádných událostí. „Můžeme se na něj dívat z mnoha úhlů pohledu, ale vždy nám vyjde obraz vynikajícího vojáka a diplomata, člověka, který přežil hrůzy obou světových válek a všechny svoje zkušenosti a hluboké znalosti věnoval službě v armádě a pro svou vlast,“ uvedl Žižka. V případě Píky vlastenectví opravdu nebylo prázdné slovo: Každým svým činem dokazoval, že je člověkem pevných zásad, pro něhož svoboda a samostatnost jeho vlasti, Československé republiky, byla na prvním místě. „Pokládám za neuvěřitelnou ironii a paradox, že byl popraven právě pro tyto své pevné zásady v zemi, o jejíž svobodný a demokratický vývoj usiloval celý svůj život.“