Ostrý zásah vyžaduje zažité návyky v pilotáži, říká kapitán armádního vrtulníku

Autor: kapitánka Zuzana Špačková, foto: Jan Kouba

Ve dnech 15. a 16. února se v šumavském areálu na Špičáku uskutečnil výcvik se zaměřením na evakuaci a záchranu osob z těžko přístupného zasněženého terénu. Zapojily se do něj složky IZS Plzeňského kraje, místní horská služba a vrtulník 24. základny dopravního letectva.

Během zimních radovánek lidé často ztratí orientaci, vlivem nepříznivého počasí zabloudí nebo se zraní. V rozsáhlém, nepřehledném a mnohdy obtížně přístupném terénu si může záchranná akce vyžádat nasazení velkého počtu záchranářů. Zatímco záchranným jednotkám na zemi pátrání mnohdy ztěžuje počasí nebo nepřístupný terén, což může znamenat velkou časovou prodlevu, vrtulník prakticky nic neomezuje. S leteckými záchranáři vypátrá pohřešovanou osobu a pomocí dostupných prostředků (slanění, lanový podvěs nebo palubní jeřáb) ji zachrání.

„Nelze letět k ostrému zásahu a nemít řádně zažité návyky v pilotáži. Je to ohromná zodpovědnost,“ říká kapitán vrtulníku Petr Šafařík, který cvičení řídil. Aby se pilot dostal k výcviku v náročném prostředí, což zasněžený terén bezpochyby je, musí absolvovat mnoho cvičných letů v jednodušších podmínkách na domovských základnách – na kbelském letišti nebo na letišti v Líních. „Kapitán nesmí nikdy ohrozit ani záchranáře ani zachraňovaného. Tento druh cvičení je vrchol – to nejsložitější, co může pilot ve vrtulníku absolvovat,“ dodává.

Nejde jen o samotnou pilotáž, která je nesmírně náročná, ale zejména o techniku komunikace, navádění či techniku visení. Zkoordinovat to vše najednou vyžaduje maximální soustředění. Cvičení je také potřeba naplánovat tak, aby nebylo šablonovité. Pokud je to prý jen trochu možné, mění se během cvičení i lokality, aby posádky nezažily pocit stereotypu.

Cvičení IZS se zapojením vrtulníku se koná třikrát do roka. Kromě záchrany v horách se trénuje i evakuace z vodní hladiny nebo ze ztíženého terénu – lokality se přitom vždy mění. Během roku pak záchranáři podstupují i další, menší, prověrky. „Nácvik koordinace všech záchranných složek je pro naše hasiče nesmírně důležitý. Bez podobných zkušeností takzvaně nanečisto by jen stěží šlo zvládnout ostrý zásah, kde jde zejména o čas,“ dodává velitel plzeňských hasičů Karel Hůla.

Nejrozsáhlejší záchranné akce Integrovaného záchranného systému se odehrály při povodních v roce 2010, pátrací lety jsou ale daleko častější. Naposledy byl vrtulník povolán minulý týden k pátrání po muži, který se ztratil při běžné procházce zasněženou krajinou.