Odznak třídnosti specialisty ženijního vojska potápěči získali na Dalešické přehradě

Autor: kapitánka Miroslava Štenclová

Mezi 7. a 10. listopadem 2011 se na Dalešické přehradě uskutečnil výcvik a přezkoušení potápěčů k získání třídní specializace - specialista ženijního vojska potápěč 3. třídy.

Jednalo se prakticky o první výcvik tohoto typu. Zúčastnilo se jej 13 potápěčů z útvarů 15. ženijní brigády a Vojenské akademie Vyškov, která se podílela i na organizaci celé akce. Hlavním organizátorem bylo velitelství 15. ženijní brigády v Bechyni a všichni potápěči získali certifikát a odznak třídnosti v rámci závěrečného vyhodnocení velitele brigády, plukovníka Oty Rolence.

Samotná zkouška pod dohledem komisařů zkušební komise se skládala z části teoretické a praktické, která probíhala pod hrází Dalešické přehrady. Organizátoři ji vybrali záměrně, a to kvůli lepší viditelnosti ve vodě, která byla přibližně 6 až 7 metrů, a dále kvůli proudu a odporu vody. Při samotné zkoušsce se ale voda zkalila a viditelnost se snížila na pouhý 1 metr. Praktická část začala přípravou potápěčské výstroje, i toto bylo hodnoceno jednotlivými komisaři. Následoval skok do vody ze člunu kotoulem vzad, sestoupení do šestimetrové hloubky a pak plnění zadaných úkolů.

Jedním z nich bylo sundat a nasadit si potápěčskou masku, přičemž každý jednotlivec musel v dané hloubce uplavat bez masky 15 metrů. Sami potápěči to hodnotí jako jednu z nejtěžších částí zkoušky, protože hloubka 6 metrů je nejhorším místem k vyvážení, dochází zde k největším tlakovým změnám, a přitom všichni musí stanovenou hloubku dodržovat. I proto má každý z nich na ruce připevněný miniaturní počítač, díky kterému pak komisaři vyhodnotí, jestli dodržel danou hloubku po celou dobu, nebo se odchýlil. „V asi 4°C studené vodě máme obličej ochlazený a pod tlakem masky. A tak to je, jako by vám někdo strčil hlavu do kýblu,“ řekl desátník Jakub Kosek, a dodal: „Je to něco úplně jiného, než v bazénu. Plavat musíme prakticky poslepu, řídíme se pouze kompasem.“

Dalším úkolem bylo vypuštění dekompresní bóje a výměna regulátoru. Také závěrečný výstup zpět na hladinu je hodnocen, musí totiž být dodržena stanovená rychlost výstupu, která je 18 metrů za minutu.

Jak dlouho vydrží potápěč pod vodou? „Je to různé,“ řekl rotný Jiří Spáčil a vysvětlil:, „Dokud má sílu či zásobu vzduchu. Zpravidla to bývá asi jedna hodina, a v zimě kolem 30 minut.“