Oči na zemi: Jak letečtí návodčí řídí leteckou sílu z prvních linií

Autor: majorka Zuzana Sekaninová

Jsou jich v celé armádě jen desítky. Nikdo nesmí vědět, jak vypadají. A přesto drží v rukou klíč k jedné z nejnákladnějších a nejsmrtonosnějších zbraní moderního bojiště — stíhacímu letounu. Letos v září se tito elitní vojáci z celého světa sejdou v ČR na cvičení Ample Strike 2026.

Představte si situaci: pěší hlídka postupuje zpustošenou vesnicí, dostává se pod palbu a nemá šanci zaútočit na opevněnou pozici nepřítele. Stáhne se za roh budovy. Velitel ví, že ve vzduchu nad ním krouží letoun. Jak mu ale říct, kam přesně střílet — na metr přesně, bez ztráty vlastních mužů? Právě tady vstupuje do hry jeden z nejdůležitějších a zároveň nejméně viditelných specialistů moderní armády: předsunutý letecký návodčí, v mezinárodním žargonu označovaný jako JTAC (Joint Terminal Attack Controller).

Hlasy, které řídí letouny

JTAC je voják, který se nachází přímo uprostřed fronty - nebo za ní, případně na místě velení - a přebírá roli prostředníka mezi pěšáky na zemi a piloty v oblacích. Není to jen spojka. Je to živý výpočetní systém, taktický stratég a v kritických chvílích i zachránce vlastních i cizích životů zároveň.

Jeho základním nástrojem je takzvaný devítiřádkový systém (9-liner) - standardizovaný způsob předávání informací o cíli, který je srozumitelný pro piloty celého světa bez ohledu na jejich národnost. Návodčí pilotovi v řádu sekund sdělí polohu cíle, jeho charakter, nebezpečné prostory, výšku přiblížení i způsob označení. Pilot pak útočí. Vše proběhne v angličtině, rádii a radary monitorováno, každý krok zaznamenán.

Ale realita je složitější, než zní na papíře. Návodčí musí být schopen současně naváděním zajistit vertikální nebo horizontální rozestupy několika vzdušných prostředků najednou — třeba synchronizovat útok letounu a dělostřeleckou palbu zároveň. Pracuje ve dne i v noci, v dešti i hustém dýmu, pod palbou. Za každou bombu, která dopadne, nese plnou odpovědnost.

Vládci hromů - bezejmenná elita

V české armádě mají návodčí přezdívku „Lords of Thunders“ (vládci hromů).

Pohybují se v místech bojů nebo na území nepřítele. Patří mezi elitní vojáky a armáda kvůli rizikovosti práce tají jejich identitu. Jejich počet v Armádě ČR se pohybuje jen v řádu desítek - paradoxně méně, než je příslušníků mnohých speciálních jednotek. Přesto jejich vliv na výsledek operace bývá zásadní, zejména v podmínkách velkého moderního bojiště.

Jednotka vznikla v české armádě relativně nedávno, v roce 2001 v Náměšti nad Oslavou. Od té doby se stala díky značným bojovým zkušenostem a získanému renomé pro armádu malým bohatstvím se schopností špičkové úrovně, již oceňují i spojenci.

Bojové zkušenosti čeští návodčí sbírali především v Afghánistánu, kde navádění letounů probíhalo v reálných bojových podmínkách. Naváděli na cíle americké letouny F-15, F-18, legendární bitevníky A-10 Thunderbolt nebo bezpilotní letouny Predator se střelami naváděnými laserem.

Co musí umět, aby prošel výběrem

Cesta k odznaku JTAC není krátká. Zvládnout plynně komunikovat v angličtině a mít dobrou fyzičku představuje standard každého JTAC. Na uchazeče čekají testy z anglického jazyka pokročilé úrovně, přezkoušení z fyzické zdatnosti, práce ve stresu a talentové zkoušky.

Teprve po úspěšném výběru nastupuje základní výcvik a poté certifikace v americkém výcvikovém středisku pro letecké a dělostřelecké návodčí, nebo v rámci národního akreditovaného programu. Jen ti nejlepší projdou a získají plnou certifikaci NATO - bez ní nelze být nasazen v zahraniční operaci, ani tuto práci jakkoliv vykonávat.

Výsledky hovoří za sebe. Čeští letečtí návodčí dokázali z jednoho letadla navést dvě laserem naváděné pumy GBU-12 v jednom okamžiku na dva různé cíle — to je typ výcviku, který se běžně necvičí. A jeden z českých instruktorů se stal vůbec prvním českým vojákem, který obdržel americkou medaili Air Force Commendation Medal za výcvik přes 500 spojeneckých návodčích.

Most mezi zemí a nebem: JTAC jako páteř letecké podpory

Letecké síly jsou samy o sobě impozantní - stíhačky, bitevní vrtulníky, bezpilotní průzkumné systémy. Ale bez přesné navigace z terénu je jejich dopad omezený nebo nebezpečný. Piloti ve výšce několika kilometrů nevidí to, co vidí voják v prachu na zemi. Právě proto jsou JTAC nenahraditelnou součástí vzdušných sil ve službě sil pozemních.

Tato schopnost, označovaná jako přímá letecká podpora (CAS — Close Air Support), tvoří most mezi dvěma světy. Letectvo bez ní může hlídkovat a bombardovat strategické cíle. Ale bez JTAC nedokáže efektivně reagovat na měnící se taktický obraz přímo na bojišti, tedy tam, kde se o výsledku střetnutí rozhoduje.

NATO tuto schopnost považuje za klíčovou, a proto ji systematicky cvičí a standardizuje napříč všemi členskými armádami. V České republice toto úsilí vrcholí každoročně v září jedním z největších leteckých cvičení na našem území.

Ample Strike: Cvičení, které zrodila potřeba

Cvičení Ample Strike vzniklo jako odpověď na jasnou potřebu: návodčí z různých zemí NATO musí rozumět stejným procedurám, komunikovat stejným jazykem a vzájemně si důvěřovat. Cvičení Ample Strike již léta představuje důležitou součást školení a přípravy návodčích JTAC. Česká republika se tak aktivně podílí na zvyšování schopností a profesionality svých vojenských sil a posiluje svou roli v rámci NATO.

Od počátků cvičení postupně rostlo. Ample Strike patří mezi elitní armádní složky zaměřené na úkoly navádění pilotů vrtulníků a letadel tak, aby jejich útok na cíl byl co nejefektivnější. Dnes jde o jedno z největších leteckých cvičení tohoto druhu v celé Alianci.

Jedenáctý ročník v roce 2024 zapojil více než 500 vojáků, z toho 200 zahraničních ze 14 aliančních zemí. Cvičení probíhalo na několika místech, včetně Vojenských újezdů Boletice a Libavá, 21. základny taktického letectva Čáslav a nevojenského letiště v Českých Budějovicích.

Cvičení přineslo i nečekané výzvy: V roce 2024 zasáhly Českou republiku rozsáhlé povodně. Armáda nezastavila cvičení — přizpůsobila ho. Bezpilotní letoun MQ-9 Reaper monitoroval a propátrával zaplavené oblasti Moravskoslezského kraje, čímž Ample Strike demonstroval svůj přesah i do civilní krizové připravenosti.

Co cvičení přináší armádě i NATO

Přínosy Ample Strike jsou konkrétní a měřitelné. Propojuje návodčí z desítek zemí, kteří tak nejenom procvičí technické procedury, ale vybudují osobní vztahy a vzájemnou důvěru — v reálné operaci neocenitelné.

Každý ročník ověřuje schopnosti České republiky jako hostitelské země (Host Nation Support) - tedy schopnost přijmout spojenecká vojska, poskytnout jim zázemí, infrastrukturu a logistiku. To je závazek, který česká armáda vůči NATO nese a který Ample Strike rok co rok dokazuje, že plní.

Cvičení rovněž slouží jako testovací prostor pro nové taktiky: letištní manévry z civilních letišť, řízení operací z Národního střediska velení ve Staré Boleslavi, integrace bezpilotních systémů nebo poprvé — zapojení pilotů aktivní zálohy. Každý ročník posouvá laťku výš.

„Pracoval jsem s JTAC z celého světa a zjistil jsem, že ti čeští jsou neuvěřitelně profesionální a zuřiví bojovníci,” ocenil spolupráci jeden z amerických vojáků po cvičení v roce 2024.

Ample Strike 2026: září na obzoru

Letošní, již dvanáctý ročník cvičení Ample Strike se uskuteční v září 2026 - jak je tradicí, opět za mezinárodní účasti aliančních partnerů.

Na obloze nad výcvikovými prostory opět změří síly technika a lidé. Česká armáda do cvičení nasadí osvědčené letouny L-159 ALCA ze základny v Čáslavi - rychlé, obratné podzvukové stroje určené mimo jiné právě pro přímou leteckou podporu pozemních sil. Přítomny budou i víceúčelové vrtulníky a dopravní technika.

Fanoušci vojenského letectví ale mohou vyhlížet i stroje spojeneckých armád, jejichž přesné složení bude upřesněno před zahájením cvičení. V posledních ročnících se nad českým nebem pohybovaly německé Eurofighter Typhoon, americké MQ-9 Reaper, vrtulníky Apache a mnoho dalších. Každý z nich je pro návodčí na zemi jiná výzva, jiný postup, jiná procedura.

A právě v tom je smysl celého Ample Strike: nacvičit spolupráci s každým, aby v reálné situaci fungovalo vše bez zaváhání.

Technologie roste, člověk zůstává klíčový

Vzdušné síly AČR pokračují v generační obměně výzbroje a techniky. Éra sovětské techniky končí a nahrazuje ji moderní, efektivně použitelná na digitálním válčišti. Nové vrtulníky H-1 (Viper a Venom), modernizované CASA C-295, protiletadlový systém SPYDER. Česká armáda se modernizuje tempem, které nemá od dob studené války obdoby. A na horizontu se rýsuje budoucnost: první F-35 Lightning II v českém letectvu, které mají Gripeny postupně nahradit.