Ocenění polního chirurgického týmu a příslušníka mise OSN UNAMA

Autor: Vladimír Marek

V pátek 25. října 2013 obdrželi v prostorech Generálního štábu AČR v Praze příslušníci 8. jednotky polního chirurgického týmu a podplukovník Roman Fürst medaile Za službu v zahraničí, Pamětní mince ředitele Společného operačního centra MO a Čestný odznak AČR Za zásluhy.

Jedenáct příslušníků 8. jednotky polního chirurgického týmu působilo od června do října letošního roku na základně KAIA v Kábulu na francouzské vojenské nemocnici. Podplukovník Roman Fürst plnil úkoly v misi OSN UNAMA (United Nations Assistance Mission in Afghanistan) v Afghánistánu od září 2012 do září letošního roku.

Účastníkům obou misí poděkoval zástupce ředitele Společného operačního centra MO plukovník gšt. Petr Mikulenka. „Vaše ocenění se sice koná v poněkud komorním prostředí, to ale v žádném případě neubírá na vážnosti tohoto slavnostního aktu. Jsem rád, že jste se všichni vrátili ve zdraví zpátky. Vážíme si vaší práce. Měl jsem možnost před nedávnem sledovat činnost polního chirurgického týmu přímo ve francouzské vojenské nemocnici v Kábulu. Vím, že to není nic jednoduchého. Chtěl bych vám poděkovat za to, jak se staráte o vojáky AČR a příslušníky mise ISAF vůbec,“ řekl plukovník Mikulenka. Práci týmu ocenil i ředitel Agentury vojenského zdravotnictví brigádní generál Božetěch Jurenka.

„Naše působení ve francouzské nemocnici se od toho, na co jsme zvyklí v České republice, lišilo především v oblasti urgentního příjmu a polytraumat, které se tam objevovaly. Jednalo se většinou o zranění vzniklá v důsledku výbuchů nástražných systémů a nejrůznějších explozí. Hodně bylo i popálenin a střelných poranění. S takovými záležitostmi se u nás příliš často nesetkáváme. Museli jsme například řešit popáleniny na osmdesáti procentech těla. Nejvíce na mne ale působily popáleniny u dětí. Léčba v těchto případech je velmi svízelná,“ řekla nám staniční sestra polního chirurgického týmu poručice Jana Klicperová. „Někteří z nás měli možnost pracovat s přístroji, se kterými se u nás ještě nesetkali. Jednalo se například o endoskopická zařízení, gastroskop a kolonoskop. S pomocí těchto přístrojů se diagnostikují problémy v žaludku a ve střevech. Francouzi nás vnímali velice pozitivně. Tomu odpovídala i úroveň spolupráce. Vojenská nemocnice na kábulské základně KAIA je sice francouzská, ale díky týmům, které se do její práce zapojují, má multinárodní charakter. Byli jsme tedy nuceni pracovat s jinou mentalitou, s jinou kulturou. I když ty základní medicínské postupy jsou stejné, přece jen existují určité nuance. Právě poznávání těchto záležitostí nás nejvíce obohatilo.“