Nikdo není sám

Autor: Jan Procházka

V čtvrtek 26. září se v městysi Zvíkovec nacházející se v překrásných lesích v blízkost Zbiroha uskutečnila netradiční událost. V Domově Zvíkovecká kytička, kde našly a nacházejí svůj domov ženy a dívky s mentálním postižením, byl jeho eminencí Dominikem kardinálem Dukou požehnán a předán k užívání zahradní altán.

Původ tohoto ojedinělého dárku je nutné hledat u stonožkového hnutí „Na vlastních nohou“ a také u příslušníků Hradní stráže, kteří s domovem spolupracují již několik let. Spojení, které se zdá nelogické, ale na začátku bylo slovo a na konci je zahradní altán, na jehož realizaci stonožkové hnutí přispělo nemalou částkou, vyjádřeno přesně 358 000 korunami českými.

Zahradní pergolu – to byl původní záměr, dostal od stonožkového hnutí ke svým sedmdesátým narozeninám kardinál Duka, který se rozhodl ji darovat právě děvčatům, jak jim všichni důvěrně říkají, která bydlí v Domovu Zvíkovecká kytička. Zahradní altán, na jehož realizaci se kromě stonožky podílelo mnoho dalších sponzorů, z nichž někteří přispěli finančně, jiní věnovali materiál, někdo bezplatně odpracoval desítky hodin, má sloužit především k odpočinku zdejších klientek.

Součástí programu, kterého se kromě kardinála Duky, prezidentky stonožkového hnutí „Na vlastních nohou“ Běly Gran Jensen, prvního zástupce náčelníka GŠ AČR generálmajora Miroslava Žižky a dalších hostů, bylo také uložení písemností do speciální schránky v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Do schránky, kterou by měli naši nástupci otevřít za sto let v rámci oslav 1250 výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje, byly vloženy různé písemnosti o dnešním Zvíkovci, o Domovu Zvíkovecká kytička, ale také o stonožkovém hnutí, o spolupráci dětí s příslušníky Armády České republiky. Tu bude dalším generacím připomínat knížka Létáme spolu jen do války a také dopis podepsaný náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Petrem Pavlem, ve kterém se mino jiné uvádí „Výsledky spolupráce zdánlivě tak vzájemně nesourodých institucí jako je armáda a dětské hnutí jsou jasným důkazem, že když je vůle, ochota a chuť udělat něco pro dobrou věc, tak se dílo podaří. Spojení vojáků a dětí navíc obohacuje specifickým způsobem obě zúčastněné strany. Věřím, že i naši nástupci v příštích časech budou mít na paměti, jak mohou společné aktivity dětí a vojáků být výhodné a prospěšné všem.“