Nejhorší jsou první minuty, rozhodují o životě či smrti, říká oceněný četař ze 153. ženijního praporu

Autor: kapitánka Zuzana Králová

Brzdy skřípou, je slyšet tupý náraz a na zemi leží tělo desetileté holčičky. V tom přibíhá Lukáš Chytil a poskytuje jí první pomoc. Díky rychlému a pohotovému zásahu jí zachránil život. Jeho čin dnes ocenil ministr obrany.

Vše se událo v půli července minulého roku. „Jel jsem z práce domů, tedy z Olomouce do Přerova, když jsem na jedné křižovatce zaslechl křik. Uviděl jsem skupinu dětí, které se najednou rozběhly všemi směry. Okamžitě jsem zastavil a běžel zjistit, co se stalo,“ vzpomíná na první okamžiky dopravní nehody četař Chytil z roty logistiky 153. ženijního praporu.

Před vozidlem ležela malá holčička, která nejevila známky života. „Trochu mi zatrnulo, protože jsem cítil mnohem větší zodpovědnost. Zaklekl jsem k hlavě, kterou jsem jí znehybnil mezi koleny a snažil se přijít na to, co s ní je,“ popsal ženista z Olomouce.

Pláč jako dobré znamení

Podle zorniček poznal, že je v šoku. „Po chvilce jsem zjistil, že má problémy s dýcháním a začal jsem řešit zapadlý jazyk. Chtěl jsem jí otevřít pusu, ale kvůli křeči to nešlo.“ Nakonec se mu podařilo speciálním manévrem předsunout dolní čelist a uvolnit dýchací cesty. „Řekl jsem muži, který mi pomáhal, aby jí vytáhl jazyk. Jakmile to udělal, viděl jsem, jak se celé tělo zhluboka nadechlo. Holčička za chvíli nabyla vědomí a začala plakat.“ Podle Chytila to bylo znamení, že to nejhorší je za nimi. „Mezitím už někdo zavolal záchranku, která přijela téměř okamžitě. Pak už se jí ujali odborníci.“

Dělám to správně? Neublížím?

Teprve potom se dostavil šok a první pochybnosti. „Reagoval jsem prakticky automaticky. I když jsem si pořád říkal, dělám to správně? Pomůžu jí nebo spíš ublížím?“ Nakonec se ukázalo, že rychlý zásah a tzv. rozdýchání jí nejspíš zachránilo život. „To, co se udělá do doby příjezdu záchranné služby, je nejdůležitější. První pomoc je vlastně soubor úkonů, které je nutné bezodkladně provést, aby se člověk stabilizoval a nebyl ohrožen na životě,“ vysvětluje náčelnice praporního obvaziště nadrotmistryně Vladislava Kreutzová.

Pomohl už několikrát

Právě zdravotní příprava sehrála v kritické situaci hlavní roli. „Armáda mě naučila, co dělat v podobných případech. Máme u nás skvělé specialisty, kteří nám všechno názorně ukáží a vysvětlí. Navíc nám i velitel družstva, rotný Martin Vrbický, vychází ve všem vstříc. Díky všem těmto lidem jsem věděl, co dělat a nebál jsem se zasáhnout,“ vysvětlil Chytil, u kterého nešlo o první situaci, kdy takto pomohl. „V supermarketu omdlela jedna paní, rozbila si hlavu, takže jsem jí volal záchranku a poskytl první pomoc. Když jsem jel do práce, zase jiný pán měl epileptický záchvat. Lidé si mysleli, že je opilý, tak si ho nikdo nevšímal. Já jsem ho šel raději zkontrolovat. Kolem jeli zrovna policisté, tak jsem na ně zamával a oni mi pomohli. Radši se jdu vždycky podívat, jestli je potřeba nějaká pomoc.“

„Je málo takových lidí, kteří dokáží správně zareagovat a ve vteřině se rozhodnout. Jsem pyšný na to, že na četě takového člověka máme," pochválil svého podřízeného rotmistr Marek Hampapa, zástupce velitele čety oprav techniky, roty logistiky 153. ženijního praporu.

Záslužný čin ocenil dnes ministr obrany Lubomír Metnar, který na slavnostním nástupu při příležitosti Dne ozbrojených sil České republiky předal četaři Lukáši Chytilovi Záslužný kříž ministra obrany České republiky.