Nejde jen o to sestřelit nepříteli letadlo, ale odradit ho

Autor: Miroslav Šindelář

Zabezpečení bezletové zóny a ochrana vlastního území. To je hlavní téma cvičení, které se v těchto dnech odehrává ve Vojenském újezdu Hradiště v Doupovských vrších.

Jeho hlavními aktéry jsou vojáci 251. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic a piloti čáslavské základny taktického letectva.

Ve středu 9. března 2011 jsme se v bývalé obci Tureč setkali se zástupcem velitele 25. protiletadlové raketové brigády ze Strakonic podplukovníkem Daliborem Zvonkem, velitelem oddílu podplukovníkem Petrem Prskavcem a majorem Alanem Dubovým.

„Na Doupov jsme se vydali už v neděli 6. března večer, kdy bylo cvičení zahájeno přesunem techniky a osob po vlastní ose. Štáb oddílu a jedna baterie zde bude cvičit do pátku 11. března a příští týden čeká to samé cvičení naše kolegy z druhé baterie,“ uvedl nás do situace zástupce velitele oddílu major Dubový, který na cvičení působí jako řídící taktického cvičení. To znamená, že řídí a koordinuje veškerou činnost asi stovky strakonických protiletadlovců, kteří se zde zdokonalují ve svém mistrovství s modernizovaným raketovým komplexem 2K12 KUB.

Při výcviku spolupracují s letci z Čáslavi, kteří jim se svými stroji podehrávají nejrůznější situace a svádějí spolu vlastně onen věčný souboj, kdy se pilot snaží uniknout paprsku v zaměřovači operátora protiletadlové zbraně. Lze předeslat, že mnohdy marně.

„Máme zde jedinečnou možnost vyzkoušet si nejrůznější varianty vedení boje se vzdušnými cíly. Taktiku, kterou teoreticky zvládáme v kasárnách, tady můžeme převádět do praxe,“ vysvětluje podplukovník Prskavec a dodává, že když strakoničtí neplní takzvaná letová okna, tedy právě situace, kdy nad bráněným prostorem nelétají letouny, tak se přesunují. I u nich totiž platí, že v okamžiku, kdy k cíli vyšlou raketu, je jejich úkryt prozrazen a oni musejí okamžitě měnit stanoviště. Důstojníci si ve štábu pochvalují rozlehlost doupovského prostoru a tudíž možnost rozehrávat přesuny, na nichž cvičící čekají nejrůznější nástrahy.

Prověřit sladěnost 1. a 2. protiletadlové raketové baterie s týmem velení a řízení při obraně objektů, prověřit návyky jednotlivce, jeho reakci na vzniklé situace – to jsou některé z cílů cvičení.

„Zkoušíme také jakou mají naši lidé trpělivost. Včera jsme například zinscenovali situaci, kdy jsme nechali zastavit tatru, která vezla pro vojáky večeři. Úmyslně jsme zdržovali její výdej a zkoušeli jak cvičící dokáží udržet své nervy na uzdě,“ prozradil podplukovník Zvonek. Ten mimo jiné uvedl na pravou míru, že letová okna, tedy čas, ve kterém mohou operátoři vidět na obrazovkách svých přístrojů nalétávající letouny, zná jen řídící cvičení. K ruce má řadu dalších lidí a nad tím vším ještě bdí při cvičení tým zkušených rozhodčích.

Než jsme se vydali do palebného postavení baterie, dozvěděli jsme se, že v době naší návštěvy budou do prostoru, který strakoničtí hlídají, nalétávat letouny L-159 ALCA.

„Působit by tady měli celou hodinu, ale my je zahlédneme vždy jen na malý okamžik. Zato našim radarům určitě neuniknou,“ podotkli důstojníci. Naráželi tak na skutečnost, že cvičící mají spojení s místem velení i v domovské posádce ve Strakonicích, které má neustále podrobný přehled o našem vzdušném prostoru. Zabezpečit bezletový provoz nad daným územím lze jen v úzké součinnosti všech prvků, které mají protiletadlovci k dispozici.

Proto se při cvičeních dbá na kreativitu řídících cvičení, na to jak reagují jednotliví velitelé na časté změny, jak se dokáží vyrovnat třeba i s tím, že protiletadlová raketová baterie v rámci snižování počtů vojáků v minulých letech přišla o četu bojového zabezpečení, která dokázala ochránit prostor rozmístění palebné jednotky i velitelského stanoviště, před pozemním napadením.

„Mnohdy nejde o to, sestřelit nepříteli letoun, ale vyzrát nad ním a v momentě, kdy pozná, že ho máme v zaměřovači, tedy ho, jak mi říkáme, ozáříme, aby upustil od úkolu, který se chystal splnit,“ podtrhl podplukovník Prskavec, jednu z možností vedení soudobého boje.

Vojáci, kteří usedají do techniky chránící náš suverénní vzdušný prostor patří zcela určitě ke špičce odborníků. Ostatně už fakt, že mají dokonalý přehled nejen o své zbrani, ale že se neustále zdokonalují, dává záruku toho, že svou profesi, když bude třeba, určitě zvládnou.

• Palebná baterie má k dispozici vlastní řídící a naváděcí radiolokátor, čtyři odpalovací zařízení a dva nabíjecí přepravníky na podvozku vozidla Zil-131 (každý vezoucí 3 rakety).
• Bojové komponenty komplexu jsou instalovány na vysoce mobilních pásových podvozcích s pancéřovou ochranou a s vlastními zdroji elektrické energie. Protiletadlový raketový komplex 2K12 - KUB je určen k ničení letounů, křídlatých raket, vrtulníků, bezpilotních prostředků a ostatních vzdušných cílů létajících v malých a středních výškách v rozmezí 25 až 10 000 m, ve vzdálenostech 4 až 23 km, při rychlostech cílů do 600 m/s na příletu a 300 m/s na odletu. Cíle jsou ničeny tlakovou vlnou a střepinovým účinkem bojové nálože o hmotnosti 56 kg, umístěné v trupu řízené rakety. Nálož je vybavena radiolokačním zapalovačem.

   

  www.25plrb.army.cz.