Návrat domů

Autor: kapitánka Zuzana Špačková, Štěpánka Skřipská, Pavel Lang

V pátek 6. dubna 2012 v odpoledních hodinách přistál na letišti v Praze-Kbelích speciál se zástupci expertních skupin pro vrtulníky Mi-17 a Mi-24, kteří sloužili v misi ISAF v afghánském Kábulu.

Desítky vojáků přivítal na kbelském letišti brigádní generál Jaroslav Kankia, zástupce ředitele Společného operačního centra MO, společně s generálmajorem Bohuslavem Dvořákem, ředitelem Sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO. „Odvedli jste zde velký kus práce, která je vysoce ceněna našimi koaličními partnery i představiteli afghánské armády,“ promluvil k nastoupené jednotce generál Kankia. Zároveň vyjádřil spokojenost nad tím, jak vysoký kredit si naši vojáci vybudovali a poděkoval za dosavadní práci všem příslušníkům jednotky pod velením podplukovníka Petra Kratochvíla.

Sehraný tým specialistů pro bojové a dopravní vrtulníky pracoval na mezinárodním letišti KAIA v Kábulu. Pátá jednotka AAT (Air Adviser Team) pod vedením podplukovníka Petra Kratochvíla převzala operační úkol 4. prosince 2011. Čeští odborníci spolu s kolegy z Chorvatska, Maďarska a USA pomáhají s obsluhou letecké techniky, školí piloty a palubní techniky v používání vrtulníků Mi-17. „Létali jsme skoro denně kromě pátku, kdy mají v Afghánistánu volný den. Jako mentoři jsme absolvovali s budoucími piloty operační lety po celém území Afghánistánu,“ říká velitel AAT Petr Kratochvíl a dodává „Kromě samotného výcviku Afghánských vzdušných sil jsme plnili také úkoly při přepravě materiálu a osob ve prospěch 203. sboru Afghánské národní armády a pružně jsme reagovali na požadavky koaličních partnerů.“

Příslušníci 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely spolu s dalšími kolegy z 22. základny letectva Sedlec u Náměště nad Oslavou a 23. základny vrtulníkového letectva Přerov cvičí vojáky afghánského letectva na praktické létaní v drsných podmínkách jejich země. Okolností, které přímo ovlivňují způsob letu je mnoho. Sníh, údolní mlhy, prudké změny počasí, velká nadmořská výška, vrcholky hor v oblacích, častá nízká dohlednost, písečné bouře či vysoko zvířený prach. Samotné údolí Kábulu je 1800 metrů nad mořem. Lety vrtulníků jsou prováděny nad nepřátelským územím. K jejich přímému ostřelování dochází poměrně často, neboť vrtulník je pro svou nižší rychlost a výšku snadnějším cílem, než stíhací nebo dopravní letoun.

Za svého působení v misi přepravili čeští vojáci desítky tun materiálu a přepravili stovky osob. Mimo to odlétali desítky hodin na letovém simulátoru k procvičení letu po okruhu, přiblížení podle přístrojů, nácviku nouzových postupů jako je vysazení motoru, porucha hydraulického systému, apod.

Své kolegy přijel na letiště do Kbel přivítat také rotný Ivan Vorel z 22. základny letectva, kterému generál Kankia spolu se zástupcem velitele základny plukovníkem Miroslavem Svobodou předal medaili "Za službu v ozbrojených silách České republiky III. stupně".

Kdo je Ivan Vorel

Rotný Ivan Vorel započal svoji kariéru vojenského profesionála v dubnu 2006 u 7. mechanizované brigády. Na letecké základně v Náměšti nad Oslavou slouží čtvrtým rokem. Jeho kolegové o něm hovoří jako o vojákovi tělem i duší. Své dovednosti a zkušenosti získané tvrdým výcvikem na domácí půdě měl možnost prověřit během nasazení v rámci druhé jednotky Armády České republiky – Operational Mentoring and Liaison Team (OMLT) od března 2011. Do standardního průběhu mise však zasáhla tragická událost. V úterý 31. května 2011, krátce po deváté hodině místního času, najelo vozidlo Iveco se čtyřčlennou posádkou u vesnice Salar na výbušné zařízení uložené v propustku pod asfaltovou silnicí. Následná exploze zhruba padesáti kilogramů výbušniny měla fatální následky. Rotmistr (poručík in memoriam) Robert Vyroubal utrpěl smrtelné zranění a krátce poté zemřel také afghánský tlumočník. Incident způsobil velmi vážná poranění rotnému Ivanu Vorlovi. Lehce raněn byl i čtvrtý cestující - velitel 2. jednotky OMLT podplukovník Michal Kucharský.

Po prvotním ošetření na místě incidentu a následném ošetření a stabilizaci na základně Shank v provincii Lógar a v nemocnici v Kábulu byl rotný Vorel transportován zpět do vlasti, kde se ho okamžitě ujali specialisté z Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích.

Protože v důsledku silné exploze utrpěl velmi těžké zranění hrudníku s mnohačetnými zlomeninami žeber a se zhmožděním plíce a také vážné poranění páteře, šance na přežití byly podle odhadu lékařů mizivé. Lékaři, ač neradi, používají slovo zázrak, v tomto případě však museli udělat výjimku. Po půlroční léčbě stál Ivan Vorel na vlastních nohách a 4. listopadu 2011 se se svojí jednotkou účastnil slavnostního nástupu v Národním památníku v Praze na Vítkově, kde mu byla předána medaile „Za zranění“ a medaile ministra obrany České republiky „Za službu v zahraničí – bojová zahraniční mise III. stupně“. Rovněž mu byl udělen „Kříž obrany státu ministra obrany České republiky“.

Rotný Ivan Vorel je od října minulého roku v péči odborníků ve Vojenském rehabilitačním ústavu Slapy, kde pokračuje ve své rekonvalescenci. Ivan je silná osobnost a jeho slova to dokazují. „Nevím, jak se to vyvine s možnými zdravotními následky. Budu se však rvát, abych je maximálně eliminoval. Vojenčina mne baví. Já už si to bez uniformy nedokážu ani představit.“