Náš rozpočet je ožehavé téma, říká Vlastimil Picek

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky Vlastimil Picek (55 let) se narodil v Turnově. Je ženatý, má dva syny. Do hodnosti armádního generála byl jmenován v roce 2009. Ve funkci náčelníka GŠ je od 1. března 2007 a je nejvyšším vojenským představitelem Armády ČR.

Co Vás vedlo k tomu stát se vojákem?
Jako kluk jsem se zajímal o sdělovací techniku. Na vojenské škole byl tenkrát otevřen obor „sdělovací technika“, teď se tomu říká komunikační technika a informační systémy. Proto jsem se rozhodl po základní devítiletce studovat Vojenskou odbornou střední školu, kterou jsem absolvoval v letech 1971 - 1975 v Novém Meste nad Váhom. Teď říkám, že jsem studoval v zahraničí. Sdělovací technika byla mým velkým koníčkem, v té době jsem doma na koleně montoval všelijaké přístroje, krystalky apod. Takže nástupem na školu, kde jsem se svému koníčku mohl věnovat jako součásti studia, jsem si vlastně splnil klukovský sen.

Orientujete se dnes i v moderní komunikační technice?

Dneska jsme úplně někde jinde, já začínal a studoval v podstatě ještě na elektronkách, teprve začínaly tranzistory a tyristory a nové polovodičové součástky. Situaci jsem podrobně sledoval tak do roku 2002, 2003, protože do této doby jsem se ve svých funkcích v oboru pohyboval. Když jsem ale nastoupil jako náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, tak jsem samozřejmě odborné schopnosti a dovednosti tolik nedoplňoval a teď je situace už zcela o něčem jiném. Technika jde mílovými kroky dopředu, každých pár měsíců jsou na světě nějaké novinky. Stačí se podívat na vývoj počítačů. Z velkých sálových počítačů, které musely mít samostatné místnosti nebo dokonce budovy, pracovaly s děrnými štítky – na tom jsem se také učil – jsme skončili s počítačem na stole, přenosnými zařízeními, nebo v mobilním telefonu.

A to ještě neznáme všechny možnosti vojenských technologií, které jsou tajné…
To bych nepřeceňoval. Samozřejmě, že nějaké nové vojenské technologie jsou, ale víceméně jdou ruku v ruce s vývojem v civilním sektoru.

Jaké bylo Vaše první působiště po ukončení vojenské školy?
Mým prvním místem, kde jsem začal sloužit, byla posádka Litoměřice. Po absolvování střední školy jsem začínal jako radiomechanik. Pracoval jsem tedy v oboru a po čtyřech letech jsem nastoupil na Vojenskou akademii, dnes je to Univerzita obrany. Na ní jsem vystudoval obor Komunikační systémy. To ale zdaleka nebyl konec mého studia. Při práci na velitelství ve Staré Boleslavi jsem vystudoval postgraduálně ČVUT, protože opět přišly nové technologie, do armády se zaváděly telefonní a spojovací ústředny s digitálním řízením. Byla to tehdy zcela nová věc, na akademii v Brně o ní ještě neučili, takže mě a několik dalších kolegů vyslalo ministerstvo na ČVUT, kde se ten obor začal studovat. Neustále jsem se průběžně vzdělával.

Můžete nám přiblížit alespoň v bodech Vaši další profesní minulost? Od kdy jste v čele Generálního štábu Armády České republiky?
Cesta až ke Generálnímu štábu byla velmi dlouhá. Od radiového mechanika, absolvování vysoké školy, zástupce velitele spojovacího praporu, přes práci na velitelství protivzdušné obrany státu, kde jsem působil na spojovacím oddělení. V roce 1994 jsem odtamtud přešel na Generální štáb, kde jsem pracoval v různých funkcích, nakonec v roce 2002 jako náčelník sekce velení a řízení. Měl jsem na starosti spojovací a informační systémy a dosáhl zde první generálské hodnosti. V roce 2003 jsem nastoupil jako náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, tam jsem působil čtyři roky. Od března 2007 jsem ve funkci náčelníka Generálního štábu.

Když jste na pozici náčelníka Generálního štábu nastupoval, měl jste jistě svoji vizi a koncepci. Kdybyste měl srovnat Generální štáb při Vašem nástupu do funkce a dnes, co se změnilo? Do jaké míry se Vaše představy naplnily?
Svoji vizi jsem samozřejmě měl. I když ještě nejsem na konci svého působení, do určité míry bilancovat mohu. Řada věcí se podařila, řada věcí méně. Ať to bylo dílem reálného stavu, především finanční situace resortu ministerstva obrany, nebo na některé věci mělo politické vedení jiný názor. Musím říci, že hlavní věc, která se nám povedla, bylo zvýšení stavů především základních útvarů v oblasti mechanizovaného vojska. Začalo se častěji jezdit do zahraničních misí, bylo mnoho rotací a potřebovali jsme „svaly“ armády, jak se v poslední době populárně říká. To byl jeden z mých nejdůležitějších cílů a to se povedlo.

A situace na Generálním štábu, jeho struktura a fungování?
Samotný Generální štáb, to je trochu delší historie. Tady jsou permanentní změny v podstatě od roku 2004. I já jsem na Generálním štábu provedl některé organizační změny, které vedly k zefektivnění práce a snížení počtu osob. V porovnání s rokem 2004 se na Generálním štábu snížil počet zaměstnanců v podstatě o 50 %.

Státní rozpočet hodně šetří. Vystačí armáda s přidělenými prostředky, a jak se vyrovnáte s jejich dalším případným snižováním?
To je velmi ožehavé téma. Jak víte, v posledních letech šel náš rozpočet každý rok dolů. Za poslední dva roky jsme klesli skoro o 20 %. Samozřejmě, že je to znát. Je to znát především v oblasti provozního zabezpečení, museli jsme se v řadě věcí uskromnit, řadu věcí jsme byli nuceni rekonfigurovat, musely se změnit i metody výcviku, takže více používáme simulační technologie. Ale musíme vojáky dostat i do polních podmínek, nemohou střílet jenom na simulátoru, musí si to vyzkoušet i reálně. V současné době klademe důraz především na přípravu našich jednotek do zahraničních operací.

Do jaké míry může ohrozit omezení finančních prostředků pro armádu obranyschopnost našeho státu?
To je velmi široký pojem, protože obranyschopnost státu není záležitostí pouze resortu ministerstva obrany. Ale ty základní úkoly, které jsou před nás postaveny, ať je to ve vztahu k vlastní obraně, anebo k plnění našich aliančních úkolů plněných v rámci Evropské unie nebo v rámci NATO, se snažíme plnit i přesto, že náš rozpočet opravdu dramaticky klesá. Určitě ale není možné, aby klesal do nekonečna, to si politické vedení tohoto státu musí uvědomit. NATO doporučuje na armádní výdaje vyčlenit 2 % hrubého domácího produktu, to jsme naposledy naplňovali už hodně dávno. V současné době máme k dispozici 1,16 %. Příští rok zatím rozpočet zůstává stejný nebo jen minimálně krácený oproti letošnímu roku. Od roku 2013 zatím čísla nejsou na stole, takže to nemohu hodnotit.

Jak daleko je profesionalizace české armády a do kdy bude zcela dokončena?
Musím říci, že profesionalizace armády probíhá v podstatě od 1. 1. 2005. Od tohoto data už nemáme žádné vojáky základní služby, čímž došlo k velkému poklesu počtu osob v armádě. Co se týká vlastní profesionalizace, jsme teď ve druhé nebo třetí fázi a máme splněny počáteční operační schopnosti.
Výhled úplného dokončení profesionalizace jsme určili na rok 2018, ale protože rozpočet ministerstva obrany se snižuje, myslím si, že je to otázka až za horizontem roku 2020.

Chystá se v dohledné době výraznější přezbrojení armády?
Co se týká pozemních vojsk, máme řadu vojenské techniky, jejíž datum výroby je poměrně staré. Na druhé straně musím konstatovat, že za uplynulé čtyři roky se udělal velký kus práce, nakupujeme a zavádíme novou techniku a techniku z 60. a 70. let postupně vyřazujeme. Z tohoto hlediska si myslím, že Armáda České republiky si za poslední čtyři roky hodně pomohla. Dále bych to nehodnotil, protože další projekty teprve dobíhají a budou dobíhat ještě v roce 2013. Ale o čem se bude muset velmi silně hovořit, to je otázka našeho letectva, především nadzvukového. Je dokončen materiál o ochraně vzdušného prostoru, který bude ministr obrany předkládat v nejbližších týdnech na jednání vlády a tam by se mělo definitivně rozhodnout.

Kolik mužů a žen Armáda ČR nyní má a jaký je výhled?
Vezmu-li v potaz pouze armádu – nezapomeňme, že resort obrany má ještě další složky, takže nebudu počítat vojenskou policii, vojenské zpravodajství a další organizace v rámci ministerstva obrany – v současné době Armáda ČR vyplácí cca 20 000 vojáků a občanských pracovníků. Naší potřebou by byl o něco vyšší stav, máme nedoplněno zhruba dva a půl tisíce vojáků a občanských zaměstnanců. Nábor nových rekrutů byl z ekonomických důvodů v roce 2009 pozastaven. Obnoven byl až letos, kdy se počet rekrutů pohybuje kolem 180, k 1. lednu 2012 by pak do základního výcviku mělo nastoupit dalších 200 rekrutů. K ideálnímu stavu je to stále daleko, vše ale závisí na finančních prostředcích, které jsou vynakládány jako mandatorní výdaje.

V jakých zahraničních misích v současnosti působí naši vojáci?
Naší hlavní zahraniční misí v současné době je operace ISAF v Afghánistánu, na které máme přes 700 vojáků. V letošním roce ještě musíme kalkulovat s operací KFOR, kde zhruba do poloviny roku jsme měli úkol držet rezervní prapor, nyní tam působí už jenom kolem stovky našich vojáků a po novém roce to bude pouze patnáct vojáků ve velení KFOR. Dále máme několik operací, jako je ALTHEA, ATALANTA a další, v nichž máme opravdu jenom malý kontingent, který čítá 2-3 důstojníky pracující ve štábech těchto aliančních operací. Také máme v zahraničí několik pozorovatelů, kteří působí pod hlavičkou OSN – jejich působiště je především v Africe, ale i v Afghánistánu.

Bude se naše angažovanost v tomto směru zvyšovat, nebo spíše naopak?
Od Parlamentu České republiky máme k zahraničním operacím mandát daný do konce roku 2012. Předpokládáme, že operace ISAF se zúčastníme i nadále, i když počet vojáků v ní se bude snižovat. Nyní v listopadu končí účast naší vrtulníkové jednotky, což znamená zhruba o stovku vojáků méně. Do poloviny příštího roku to bude číslo 620, potom stáhneme kontingent speciálních sil. Kalkuluji, že ve 2. polovině roku 2012 budeme mít v ISAF přes 500 vojáků.

Jak nás hodnotí naši partneři a jak naši účast na těchto misích hodnotíte Vy sám?
Mám možnost účastnit se zasedání vysokých vojenských představitelů NATO a při návštěvách za našimi vojáky v Afghánistánu hovořím vždy s velitelem operací ISAF a ti všichni hodnotí naše vojáky opravdu velice dobře. Já sám činnost našich jednotek, ať už jsou to vojáci sloužící v rámci provinčního rekonstrukčního týmu, mentorovacích týmů, nebo i zabezpečovacích a logistických týmů, hodnotím velice kladně. Naši vojáci si odtamtud přinášejí veliké zkušenosti, to je pro jejich praxi a další činnost výborná a důležitá záležitost.

Jak jsou zkušenosti těchto veteránů využívány v naší armádě?
Řada vojáků navrátivších se ze zahraničních operací pokračuje v práci ve svých mírových posádkách a své zkušenosti přenášejí v praktickém životě a při výcviku na nováčky nebo na ty, kteří v zahraničních misích nebyli. To v armádě velmi dobře funguje.

Co obnáší projekt Voják 21. století? Můžete jej v krátkosti charakterizovat?
V krátkosti to není dost dobře možné, protože tento projekt je velice rozsáhlý. Kdybych jej měl opravdu stručně charakterizovat, je komplexně o všem, s čím voják pracuje. Jsou to například záležitosti výstroje, polního stejnokroje, kvalita látky, jeho bezpečnost - to je neprůstřelná vesta, ochranné pomůcky, dále zbraň - to znamená puška nebo samopal. Zavádíme nové automatické pušky, které dostávají především vojáci nastupující do zahraničních misí. Další záležitostí související i se zbraní je optika. V neposlední řadě jsou to aspekty komunikačních a informačních systémů, personální stanice, bloky na přenášení datových zpráv a další a další věci. Je to opravdu celý široký komplex věcí, co moderní voják má mít. O jednotlivých bodech programu by se dalo povídat hodiny a hodiny. Vše souvisí i se zaváděním nových kolových obrněných transportérů, které představují jakési centrum a jádro, s nímž jsou vojáci při plnění úkolů propojeni.

S mnoha vojenskými zakázkami se táhnou podezření s jejich předražováním. Co děláte pro větší transparentnost výběrových řízení?
Chtěl bych zdůraznit, že my jako vojáci nenakupujeme a neděláme výběrová řízení. Naším úkolem a primární povinností je definovat vojensko uživatelské požadavky, které zpracujeme a předáváme je na patřičný úsek ministerstva obrany: na civilně správní část, sekci vyzbrojování, která se tím zabývá. Kdybych měl odpovědět na Vaši otázku, tak určitě je velká snaha, aby jednotlivé zakázky byly zprůhledněny, aby byly vypisovány veřejné soutěže. Ale to jsou věci, které já přímo ovlivnit nemohu a opakuji, není to v mojí odpovědnosti. To je potřeba podtrhnout.

Jaká je v současné době koncepce vojenských újezdů? Které vojenské újezdy se chystáte zrušit, a kdy?
V závěru minulého roku jsme na Generálním štábu zpracovali z pohledu vojensko odborného návrh koncepce využití vojenských újezdů. Tento materiál jsme odevzdali a nyní se jím intenzivně zabývá ministr obrany. Všeobecně je známo, že osobně objíždí jednotlivé vojenské újezdy a výcviková zařízení, hovoří se starosty, hovoří s místní samosprávou či s hejtmany. My jako vojáci jsme připravili návrh jeden výcvikový prostor neboli vojenský újezd zcela zrušit, u ostatních navrhujeme zmenšit jejich rozlohu, respektive plochu k vojenskému využití. Naše armáda není v současnosti tak veliká, aby potřebovala tolik výcvikového prostoru a tak rozsáhlé vojenské újezdy, jaké máme. Je to však běh na dlouhou trať, protože změny hranic vojenských újezdů jsou zákonná opatření a musí se provádět zákonem. Pokud reálně k nějakým změnám dojde, je to otázka výhledu let 2014 nebo 2015, dříve to nebude.

Který újezd navrhujete zrušit úplně?
Z hlediska využitelnosti navrhujeme zrušit vojenský výcvikový prostor Brdy.

Jaký největší problém v současné době řešíte nebo máte před sebou?
Neustále řešíme peníze. Rozpočet je problém, kterým se zabýváme v podstatě trvale. Co se týká bezprostředních úkolů, pracujeme na implementací Bílé knihy (pozn. red.: Bílá kniha o obraně reaguje na klíčové aspekty současného bezpečnostního kontextu, kterými jsou např. dynamický vývoj bezpečnostního prostředí, zkušenosti z mezinárodních operací, nová strategická koncepce NATO, aktualizovaná Bezpečnostní strategie České republiky, dopady ekonomické krize na veřejné rozpočty v ČR a souhrnná analýza zdrojů ministerstva obrany a stavu ozbrojených sil ČR. Bílá kniha o obraně na danou situaci reaguje konkrétními návrhy a představuje návrh rozvoje Ministerstva obrany ČR v příštích deseti letech), to je hlavní úkol, který je před nás postaven. Řešíme její jednotlivé oblasti. A dále, jak jsem již uvedl, máme hotový materiál na ochranu vzdušného prostoru, zpracovali jsme materiál na využití letišť, zabýváme se tím, jak reálně využívat leteckou techniku. Je před nás postaveno opravdu hodně úkolů. Nechci ale nic předjímat, neboť všechny jmenované materiály musí projít vládou České republiky, případně musí být informován příslušný výbor parlamentu.

Můžete popsat svůj typický pracovní den?
Nemám typický pracovní den, každý den je jiný, každý den se zabývám a řeším jiné problémy. Jenom délka mého pracovního dne bývá stejná – v průměru má můj pracovní den mezi dvanácti a čtrnácti hodinami, včetně některých víkendů. Někdy mně nestačí ani čtyřiadvacet hodin.

Jak nejraději odpočíváte?
Odpočívat při tomto tempu moc nestačím. Pokud si nějakou chvíli najdu, tak sportuji - nejraději hraju tenis a v létě je to plavání.

Máte nějakého koníčka?
Na to teď nemám absolutně žádný čas, takže jsem opravdu rád, když se mi podaří na chvíli utrhnout a jít si zahrát alespoň ten tenis. To je pro mě velký odpočinek.

Generální štáb a řada dalších vojenských objektů je nedílnou součástí Prahy 6. Jak se Vám na Praze 6 pracuje a máte k ní i osobní vztah?
Já na Praze 6 pracuji od roku 1994, kdy jsem poprvé nastoupil na Generální štáb. Praha 6 je historicky svázána s Generálním štábem, s ministerstvem obrany, je i mnoho dalších vojenských objektů a prvků, které na Praze 6 působí. Se stávající paní starostkou, ale i s předcházejícím starostou máme velmi dobré vztahy a já hodnotím vzájemnou spolupráci jako velice dobrou a přínosnou pro obě strany. My Prahu 6 potřebujeme pro svůj život i práci a Praha 6 se nám snaží vyjít maximálně vstříc. Naopak to platí také.

Převzato z časopisu Veleslavín, autor Jiří Hruška
foto: M. Přerost a archiv