Na Doupově se koná největší letošní cvičení 4. brigády. Účastní se ho přes tisíc vojáků

Autor: Miroslav Šindelář

Více než 1200 vojáků 4. brigády rychlého nasazení a dalších útvarů v těchto dnech cvičí ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště v severozápadních Čechách. Zdokonalují se v současných způsobech vedení boje a také si předávají zkušenosti z nasazení v misi ISAF.

Cílem čtrnáctidenního výcviku, který začal v pondělí 28. března pod velením plukovníka Antonína Gensera, je především zdokonalit a prověřit jednotky brigády na stupni četa, a to ve vedení základních druhů soudobého boje s prvky bojové podpory.

Ve čtvrtek 31. března, kdy jsme cvičící ve Vojenském újezdu Hradiště navštívili, byl na pořadu dne intenzivní výcvik jednotek. „Do výcvikového prostoru vyjely s technikou v podstatě všechny prapory naší brigády kromě chrudimského, jehož většina je v současné době v Afghánistánu,“ sdělil kaplan kapitán Petr Fiala. Doplnil, že jednotky brigády cvičí spolu se zabezpečovacími jednotkami vojáků 141. zásobovacího praporu z Pardubic a s vojenskými policisty z Prahy a Tábora. Navíc se zde zdokonalují, a jak vojáci říkají, slaďují, síly předurčené pro 3. kontingent OMLT a 9. kontingent PRT v Afghánistánu.

Na střelnici Březina, které patřila naše první zastávka, se příslušníci 3. roty táborského mechanizovaného praporu zdokonalovali ve střelbě z pistole, kulometu, odstřelovací pušky i samopalu. Ke slovu se dostali i ti, kteří pilovali střelbu z reaktivního protitankového granátometu.

Poručík Jiří Pelikán, který řídil střelbu z pistole prozradil, že jeho vojáci střílejí každý měsíc a tentokrát se zaměřili na rychlou mířenou střelbu se změnou polohy a bojovým přebitím. "To znamená, že střílející vedou palbu na terče ve vzdálenosti 15 metrů ve stoje, v kleče i v leže a to s výměnou zásobníku. Limit na splnění je 25 sekund," vysvětlil. Zvládnout tuto úlohu není snadné, ale bylo znát, že profesionálové z Tábora si vedli víc než dobře, všichni nakonec slyšeli od velitele, že cvičení splnili.

Naše další zastávka po několika kilometrech jízdy v členitém terénu Doupovských vrchů patřila výcviku v aeromobilních operacích. Z vrtulníku Mi-17, který pilotovala osádka z pražské základny ve Kbelích, vyskakovali ihned po přistání maskovaní střelci, příslušníci jindřichohradeckého lehkého motorizovaného praporu.

Nadrotmistr Richard Machulda, který výcvik řídil spolu s nadrotmistrem Martinem Fleischmanem, prozradil, že tady se vojáci učí, že vrtulník je v době přistání a vzletu nejzranitelnější, a proto ho musejí umět nejen rychle opustit, ale zajistit jemu i sobě náležitou ochranu. Proto je třeba ihned po vyskočení na pevnou zem zaujmout správnou bojovou pozici.

Vojáky 2. a 3. roty žateckého mechanizovaného praporu jsme zase zastihli na jedné ze silnic, kde s kolovými obrněnými transportéry Pandur II procvičovali pod velením nadporučíka Jiří Kovalčíka patrolování a především reakci na nejrůznější možné incidenty. Tentokrát šlo o fingovaný výbuch nástražného systému, který zasáhl první vozidlo v koloně a několik lidí zranil. Velitelé v takovém případě musejí umět správně zareagovat a řídit své vojáky tak, aby nedošlo ke „ztrátám na životech“ a aby jednotka zároveň uměla odrazit případný útok nepřítele. I tady bylo vidět, že vojáci tuto problematiku necvičí poprvé.

Naše poslední zastávka patřila opět táborskému mechanizovanému praporu, v jehož sestavě cvičili také stážisté z Univerzity obrany v Brně. Byl mezi nimi i svobodník Ondřej Rybář, který ač student Fakulty vojenského zdravotnictví, pro kterého je takový výcvik cenný především v tom, že na něm získává praktické zkušenosti od profesionálů.