Máme zlato ze Summer Survival 2010

Autor: podpraporčice Helena Suralová, 73. tankový prapor Přáslavice

Příslušníci 73. tankového praporu z Přáslavic zvítězili v závodu o přežití - Summer Survival 2010 – Mezinárodního mistrovství Armády České republiky, které se konalo ve vojenském výcvikovém prostoru Dědice a chráněné krajinné oblasti Moravský kras.

Úkoly soutěže měly prověřit schopnosti jednotlivců pružně reagovat, logicky myslet a improvizovat, zároveň účinně spolupracovat a komunikovat ve skupině. 73. tankový prapor reprezentovali rotní Jiří Keznikl, Milan Wurst a poručík Viktor Novotný. Soutěž se skládala ze čtyřech etap a závěrečný pátý den proběhlo vyhodnocení. V průběhu závodu a mezi jednotlivými etapami závodníci překonali více než stokilometrovou vzdálenost.

První etapa byla zahájena v pondělí 4. října. Úkolem bylo načrtnout si trasu podle mapy, která poté zůstávala na místě, a dostat se co nejrychleji do bivakovacího stanoviště s veškerým materiálem. V půli cesty museli závodníci překonat vodní překážku.

Na začátku druhé části soutěže byli vojáci převezeni do místa startu. Úkolem bylo se rychle zorientovat a přesunout se k prvnímu kontrolnímu stanovišti. Počáteční disciplína dne spočívala ve vytáhnutí jednoho člena týmu pomocí klády nad zatopený lom, kde byly umístěny souřadnice dalšího bodu. Poté se závodník musel odjistit, skočit do vody z 10 metrů a doplavat do cíle. Další disciplíny - vytažení břemene skalní průrvou za pomocí feratových setů a překonání jezera na nafukovacím člunu s neseným materiálem.

Následující etapa byla zahájena modelovou situací - pátráním po stopách jednotky, které se nepodařilo splnit zvláštní operaci a jejíž členové zůstali roztroušeni na nepřátelském území. Každý splněný úkol přitom znamenal rozkrytí dalších indicií, jak správně postupovat. Soutěžící museli vypátrat přibližnou polohu, kde mělo velitelství s předchozí jednotkou výsadkářů poslední kontakt, osvobodit rukojmí a eliminovat protivníka.

Během simulovaně nepovedené mise však zemřel její velitel a tělo zůstalo i s plány operace zaklesnuté na padáku vysoko v korunách stromů. Postupně musely soutěžní týmy najít a kontaktovat překupníka, nakoupit u něj zbraně a ze starého skladu plného nepřátel osvobodit rukojmí.

Poslední etapa byla zahájena přesunem na zhruba 10 kilometrů do lanového centra Baldovec, kde byly připraveny čtyři disciplíny. Hned první se jmenovala Tarzanní skok. Každý z týmu musel co nejrychleji vyšplhat na lanovém žebříku do koruny stromu a ihned skočit dolů. Následovala elektrická past, jež měla vyzkoušet soustředění a klidnou ruku. Dále závodníci pokračovali rádio-orientačním závodem, kdy jeden z týmu čtením z mapy navigoval pomocí vysílačky další dva kolegy.

Závěrečný úkol nazvaný dobití pevnosti Baldovec se plnil štafetovým způsobem. První závodník z družstva lezl, druhý zdolal přemostění, trefil terč granáty, slanil a předal štafetu třetímu, který musel překonat plot bez dotyku a přeběhnout po plovácích přes bazén. Po této disciplíně byl Summer Survival dobojován.

Pocity vítězů:

Jak jste se na danou soutěž připravovali?

„Vzhledem k faktu, že fyzickou kondici máme dobrou, zaměřili jsme se na lezení, topografii a plavecký výcvik. Letos se nám příprava vyplatila, bylo tam opravdu hodně stanovišť s překonáváním vody,“ říká rotný Milan Wurst.

Co pro vás bylo v soutěži nejhorší?

„Pro mě osobně, když jsem musel do vody. Přeci jen už bylo docela chladno,“ vzpomíná rotný Jiří Keznikl. „Dalším, pro soutěžící obtížným, úkolem byl Tarzanní skok, který spočíval ve zdolání lanového žebříku do koruny stromu a skokem dolů. Jednalo se o volný pád z malé výšky.“

V čem jste si naopak věřili?

„Tak určitě v rádio-orientačním běhu, měli jsme s tím zkušenosti už z loňska, kdy pro nás byla tato disciplína vítězná a letos se nám toto umístění povedlo zopakovat,“ konstatují vítězové.

Největší překvapení v průběhu soutěže?

„Největší překvapení soutěže pro nás bylo zjištění, že jsme skončili celkem „až“ druzí na přesunech. První den nás předběhli Turci a druhý Maďaři, a to jsme celou cestu běželi,“ shodují se závodníci.

Co bylo podle vás v rámci soutěže nejdůležitější? Vždy se hovoří nejen o stmelení týmu, ale i sportovním duchu?

„Nezbývá než souhlasit, pokud je družstvo rozhádané, tak to jde všechno mnohem hůř. To se nám ale nestalo, i když něco nedopadlo podle našich představ, tak jsme se stejně podpořili a nějaké neshody jsme neřešili. Z tohoto důvodu si také vážíme poručíka Viktora Novotného, který se i přes zdravotní komplikace rozhodl pokračovat v soutěži,“ pokračují rotní Milan Wurst a Jiří Keznikl.

Jaký je to pocit, stát na nejvyšším stupni při vyhlašování výsledků?

„Letos jsme se této soutěže zúčastnili podruhé a opravdu jsme si to užili. Loni nám první místo uniklo asi o 3 body, letos se to povedlo a jsme moc rádi. Dostali jsme krásný putovní pohár, který bychom v dalším ročníku rádi obhájili. Víme však, že obhajoba je vždy těžší, tak uvidíme. Zatím si užíváme letošního úspěchu,“ uvádí poručík Novotný.