Logistici absolvovali na Šumavě kurz přežití, dorozumívali se i morseovkou

Autor: četař Jaroslav Kubánek, foto: poručík Pavel Mucha

Minulý týden absolvovali příslušníci 14. pluku logistické podpory na Šumavě kurz přežití. Jeho účastníci nebyli žádnými nováčky – přesto i je náročný a neobvyklý výcvik mnohdy dokázal překvapit.

Kurz, který prakticky procvičoval zásady S.E.R.E., tedy záchranu a přežití vojáka v bojových podmínkách, v prvé řadě doprovázelo nevyzpytatelné počasí: „Postupně se vystřídal déšť, vítr, sníh, mráz, ale i slunce a teploty kolem dvaceti stupňů,“ komentoval klimatické podmínky instruktor výcviku nadrotmistr Petr Krásnický.

Zatímco klasický kurz S.E.R.E. se odehrává z větší části na učebnách, u tohoto výcviku tomu bylo naopak. Celý týden nejen rozmarům počasí, ale i náročným úkolům čelili jeho účastníci pod širým nebem. „Procvičili si budování přístřešků krátkodobého použití jak z přírodních zdrojů, tak i za pomoci padáku, dále zdravotnickou přípravu, orientaci v neznámém horském terénu ve výšce nad 1000 metrů ve dne i v noci, a také signalizaci pomocí morseovky na vzdálenost několika kilometrů,“ vypočítává Krásnický.

Kromě toho si vojáci vyzkoušeli budování sněžných záhrabů společně s vyhledáváním a záchranou vojáka zavaleného lavinou. V lezecké přípravě pak slaňovali hráz přehrady, překonávali vodní tok i neprůchodný bažinatý terén. V neposlední řadě si museli umět připravit stravu z přírodních zdrojů, přefiltrovat vodu a zvládnout pletení sítí, výrobu improvizovaných zbraní a budování pastí pro lov.

„Na vojáka při přežití působí stres, který má dopad na jeho myšlení. Stres způsobuje tíhu a změnu emocí. Aby se voják naučil tyto těžkosti rozpoznávat a byl si vědom své reakce na dané problémy spojené s přežitím, je nutná určitá příprava a tu tento týden vojákům poskytneme,“ řekl vedoucí instruktor přežití a příslušník psychologické služby kapitán Petr Blahout.

Aby organizátoři navodili dojem skutečné krizové situace, neseznámili vojáky s plánem přežití ani s prostorem, v němž budou nasazeni. Podle Petra Blahouta už tím působili na jejich psychickou odolnost. „Do výcviku bylo zařazeno co nejvíc vysilujících činností, aby se cvičící dostali na hranici svých fyzických sil. Jednalo se o zrychlené přesuny, noční pochody a plnění fyzicky náročných úkolů,“ dodal Blahout s tím, že snahou bylo každého přivést na pokraj sil a možností a tím mu umožnit seznámit se se svými schopnostmi v takových situacích.