Lidé se nemění

Autor: Věra Černá

Nemění se ani jejich touhy, představy a ideály.

Po třech letech na pozici hlavního kaplana Armády  České republiky jsme se znovu sešli s podplukovníkem Janem Kozlerem.

Tenkrát jste byl v nové funkci devatenáct dní. Co se v oblasti duchovní služby od té doby změnilo?
Dobrý pocit mám hlavně z toho, že se nám podařilo rozproudit spolupráci mezi resortem obrany a církvemi. Fungovalo to i předtím, ale ne v takové míře. Za poslední tři roky začaly církve s armádou spolupracovat aktivněji.  V roce 2006 jsme byli v kontaktu se čtyřmi církvemi. Dnes jich je už šest, a zanedlouho pravděpodobně přibude ještě jedna.

Kolik má armáda kaplanů?
K dnešnímu dni jich je 22. Jejich počet se odvíjí od potřeb armády a od počtu tabulkových míst. Zaznamenáváme určitý nárůst, ale není nijak dramatický. V misích jsou nyní tři kaplani – jeden v Kosovu a dva v Afghánistánu. 

Změnila se nějak komunikace kaplanů a vojáků za uplynulé roky?
Samozřejmě vše prochází určitým vývojem. Duchovní služba už je etablována jako samozřejmá věc a kaplan se stal přirozenou součástí armády. Co se týká misí, záleží na veliteli, jak bude služby kaplana chtít využít. Pokud mohu soudit z informací, které mám z Kosova a z Afghánistánu, postavení kaplana tam se liší. V Kosovu, kde je situace klidnější, stojí kaplan jako osoba, která je k dispozici jak veliteli, tak vojákům, trochu v pozadí, což je z určitého úhlu pohledu dobře. V Afghánistánu, kde je velký tlak na psychiku všech, kteří tam slouží, je kaplan více oslovován velitelem, ale i řadovými příslušníky armády. Musí tak zvolit správnou míru otevřenosti a podpory k oběma stranám – úroveň komunikace by měla být vyrovnaná.

Je ve vaší práci něco, co vám za uplynulé období udělalo skutečnou radost?
Česká biblická společnost, ve spolupráci s resortem obrany, připravila unikátní vydání bible určené pouze pro armádu a pracovníky Ministerstva obrany. Charakteristická a mimořádná je tím, že má přebal ze skutečného maskáčového plátna, ze kterého se šije polní stejnokroj. Nikdy předtím nebyla vydána bible, a podle mne ani žádná jiná kniha, která by byla zabalená do jiného plátna, než knihařského, vyrobeného pouze pro účel přebalu knih. Zároveň je každý exemplář jedinečným originálem, protože se maskovací vzor na každé jednotlivé knize projevuje pokaždé jinak. Chtěli jsme, aby bylo symbolicky „vidět“, že bible jakožto kniha, která v sobě nese zkušenosti mnoha generací ve vztahu člověka k bohu, k životu, ke světu a lidem, chce být společníkem vojáka při jeho starostech i radostech, nadějích i bolestech. Vojáci kvitují, že se bible „oblékla“ do stejného oděvu, ve kterém oni slouží… a také krvácejí i umírají…

Když jsme si spolu povídali posledně, řekl jste, že si na lidech vážíte otevřenosti a imunity vůči předsudkům. Jako velmi špatný povahový rys jste jmenoval absenci odvahy. Jak se na toto hodnocení díváte o tři roky zkušenější?
Tři roky mohu považovat za určitý další životní celek, který v sobě nese velkou dávku nových zkušeností, co se mezilidských vztahů týká. Nijak dramaticky se však můj názor nezměnil. Myslím ale, že jsem se změnil sám. Naučil jsem se nedělat si názory na lidi ukvapeně. Nelze dát na první dojem a člověk musí více investovat do dialogu. Navíc jsem zjistil, že lidé a jejich povahy se tolik nemění, bohudík, nebo bohužel jsem si některé věci dříve víc idealizoval. Statečnost je však zlomovou záležitostí našeho života, podle které se věci lámou k dobru nebo ke zlu. Na tom stále trvám.

Nelitujete, že jste se dal k armádě a na dráhu hlavního kaplana, což znamená že se vlastně nemůžete plně věnovat duchovním věcem, tedy své profesi?
Nelituji. Považuji to za jednu ze svých životních radostí. Podobnou zkušenost bych ve službě v církvi nedostal a zkušenosti tady získané budu uplatňovat po celý zbytek života. Navíc jednou se ke své profesi vrátím, protože služba kaplana v armádě je časově limitována.