Komando: První noc přinesla první oběti

Autor: Kateřina Lang

Dva účastníci kurzu Komando nevydrželi noční pochod a boj o elitní nášivku museli ukončit. Třetí vzdal ráno.

V půl páté ráno přijela sanitka se dvěma nešťastníky, které zradilo tělo. „Tohle se stává, když někdo hodně moc chce. Oba byli podle psychologických předpokladů velmi odolní proti zátěži a ani jeden z nich to nevzdal dobrovolně,“ vysvětlil psycholog Jan Vacek, který soutěžící od začátku sleduje.

Byla to krušná noc

V pátek vpoledne odstartoval kurz pro vojáky, kteří by se chtěli do budoucna stát vůdčími osobnostmi svého družstva. Dva z necelých čtyř desítek bojovníků odpadli hned první noc. A není se čemu divit.

Po pátečním přivítání čekala kurzanty úvodní sada školení o taktické signalizaci, navádění vrtulníku nebo podání 3 bodového hlášení, to vše prokládané během, „klikováním“ a další fyzickou aktivitou. V jedenáct hodin večer se šlo spát. Ale pouze na hodinu.

Přesně o půlnoci probudili instruktoři všech sedm srubů, kde jsou vojáci ubytovaní, a zaveleli nástup v plné polní. Délka trasy – dvacet kilometrů, hmotnost batohu – 30 kilo. K tomu silný vítr a únava. „Nepřehánějte to s oblečením, před pochodem by vám mělo být spíš chladno,“ radil velitel kurzu Pavlačka.

Bylo těžké rozložit si síly, nikdo totiž netušil, jak dlouhá cesta bude a kolik kilometrů mají před sebou. Šlo se svižně, ve dvojstupu a beze slova. Čtyři stanoviště, odpočinek po padesáti minutách, na deset minut. Byla to vážně dlouhá a úmorná noc.

Když začalo kolem půl šesté ráno svítat, bylo sedmatřicet vojáků v cílové rovince. Právě ta byla podle mnohých nejhorší. Už byl vidět tábor, cesta k němu ale nekonečná. V cíli pak čekala dvojce psychologů, která pomohla s uvolněním svalstva.

„Ukážeme vám sadu cviků na uvolnění, která je postavená na zatínání jednotlivých částí těla a jejich následným uvolňováním. Musíte se teď chvilku soustředit sami na sebe a nezavírejte oči, ať mi tu neusnete,“ žertovala psycholožka Tereza.

Ještě než se cvičící odebrali k zaslouženému odpočinku, dali si dvacet kliků jako ranní rozcvičku a pořádnou snídani.

Bojovníci o členství v Komandu mají za sebou první, rozhodně ale ne poslední, probdělou noc. Na druhou stranu je čeká spousta nových zkušeností. Neděle bude patřit vrtulníku Mi-17, který se budou učit navádět, připravit k letu a následně se sním vznesou nad zem.

Co se stalo s čísly 21 a 23?

Tahle dvojce nedorazila z nočního pochodu po svých ale sanitkou. V sobotu tedy opustí tým a vrací se domů. Voják s číslem 21 na helmě má dlouhodobé problémy s kyčelními klouby, náročný pochod s velkou zátěží tak nedokázal dojít do konce. „Strašně mě to štve, těsně před Komandem jsem se vrátil z výcviku na Doupově a nestihl jsem si odpočnout. Teď budu muset rok čekat do dalšího ročníku,“ řekla zničeně „dvacetjednička“.

Podobný osud potkal i cvičícího s číslem 23. „Měli jsme doběhnout skupinku před námi. Vzdálenost mezi dvojicemi směla být maximálně dva metry a když jsem se rozběhl,tak mě něco píchlo v zadním svalu. Pak už to byla jen nesnesitelná bolest,“ postěžoval si.

Tyhle problémy dokazují, že i když je člověk aktivním sportovcem, tělo si prostě řekne, kdy má dost. „Nechápu to, byla to smůla. Hraji aktivně fotbal, boxuji a navíc jsem na fyzickou zátěž zvyklý. Nejvíc mě štve, že jsem si věřil a chtěl jsem dojít až do konce kurzu,“ uzavřel smutně jeden z odpadlíků.

Konec z nejasných důvodů

Když zbytek účastníků došel do cíle a posnídal, ukončil výcvik ještě jeden muž. Číslo 36. Nebyl zraněný, ani z formy, prostě jen bez chuti. „Ztratil jsem motivaci, nedokážu se přemáhat a dělat něco, co nechci,“ řekla třicetšestka. I takové případy ke Komandu patří.