Když zbraně mlčí: psychologické operace

Autor: Olga Haladová

Českého velvyslance v Afghánistánu Petra Pelze podle ČTK pobavila informace, že by měl být spolu s kolegy ovlivňován psychologickými operacemi USA. Víte, co jsou to takzvané PSYOPS?

Jedenáctého září 2001: dva letouny narážejí do newyorských věží WTC, další míří na budovu Pentagonu. Čtvrtý padá do neobydlené části Pensylvánie. Přes tři tisíce mrtvých. Svět vstupuje do nové fáze válek, kde už nerozhodují složité bitvy statisícových armád, ale mediálně efektní akce malých skupin bojovníků. Je to i svět, ve kterém zásadní roli hraje veřejné mínění. A především na ně cílí takzvané psychologické operace (PSYOPS).

Ve středověku i za nacistů
Psychologické operace jsou staré jako lidstvo samo. I přesto, že mnohokrát změnily tvář i jméno, účel zůstává stejný: mají zapůsobit na nepřítele tak, že změní své postoje i celkovou strategii. Obecně lze přitom říct, že dějiny válek jsou současně i dějinami PSYOPS - vždyť psychologický dopad na nepřítele mělo každé vojenské tažení.

V rámci konkrétních psychologických operací se setkáváme s nejrůznějšími metodami. „Historie zná spoustu příkladů,“ říká podplukovník Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu. „Legendární je například zahnání křižáků zpěvem chorálu 'Ktož sú boží bojovníci' před bitvou u Domažlic. Nebo nápad podplukovníka Šnejdárka převléknout české vojáky za „krvežíznivé“ Araby během bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad v roce 1919.“

Pro další příklad můžeme jít do období druhé světové války. Konkrétně - psychologický teror, který spustili nacisté po atentátu na Heydricha. Plakáty barvy krve s černě vytištěnými jmény popravených visely v dlouhých řadách po ulicích, rozhlas a tisk bez přestávky vyhrožoval likvidací všech, kdo by atentátníkům poskytl pomoc, a to včetně rodinných příslušníků. Samozřejmostí byly domovní prohlídky a popravy, lidé žili v permanentním strachu. „Svůj účel takový nátlak splnil. Našli se lidé, kteří tlak nevydrželi a začali mluvit,“ dodává Eduard Stehlík.

Jenže takové metody se ukazují být z dlouhodobého hlediska sporné, neefektivní. „Když máte zbraň, výsledek vidíte hned. Otázkou je, jak dlouho dokážete vítězství udržet a jestli jste si tím proti sobě nepopudili místní. Když ale na člověka působíte tak, že ho přesvědčíte, že mu vámi nastolený stav vyhovuje, bývá účinek dlouhodobý a o mnoho levnější,“ vysvětluje podplukovník Jaroslav Moravčík, který stál u zrodu české jednotky PSYOPS.

Nepovyšujte se nad ostatní
Jednotky PSYOPS dnes působí také v rámci alianční operace ISAF. Podle Gunnara Sivertsena z vrchního velitelství NATO v Evropě (SHAPE) hrají důležitou roli: „Abychom byli v Afghánistánu úspěšní, musí být PSYOPS nedílnou součástí celkového vojenského úsilí. Nemůžete předpokládat, že se vám bude dařit, pokud vaše operace nebudou podpořeny PSYOPS.“

Škála toho, čím na lidi působit, je i dnes velice široká. Avšak představa, že NATO například v Afghánistánu používá metody totalitní propagandy, je mylná. „Alianční jednotky nejsou okupanty, ale jsou v zemi na pozvání afghánské vlády. Jejich úkolem je zajistit takové prostředí, aby Afghánci mohli převzít zodpovědnost za svůj stát do vlastních rukou,“ vysvětluje nadporučík Tomáš Novák ze 103. střediska CIMIC/PSYOPS v Lipníku nad Bečvou.

Když Česká republika v roce 2008 stavěla v provincii Lógar vlastní provinční rekonstrukční tým, rozdávaly se místním letáky s fotografií českého vojáka. „Tehdy jsme se chtěli především představit. V obou jazycích – dárí i paštú – jsme lidem sdělovali, že jsme malá země v Evropě, že čeští vojáci respektují místní tradice a že jim budeme pomáhat s rekonstrukcí provincie,“ říká Novák. Postupem času se samozřejmě produkty měnily. „Dětem jsme rozdávali hračky, školní potřeby, pořádali jsme dětské dny a připravovali jsme také náborové plakáty do Afghánské národní armády a policie.“

Evropan se asi nad většinou PSYOPS výrobků pousměje. Pár „polopatických“ informací, jednoduchý obrázek. „Nesmíte se na to dívat našima očima. V Afghánistánu je pořád většina lidí negramotných, proto mají větší úspěch kreslené obrázky,“ říká Novák.

Zdejší společnost je také daleko vnímavější k tomu, jak se k ní cizinci chovají. „Neverbální komunikace je nesmírně důležitá. Zjistili jsme, že nejlépe se s Afghánci sblížíme, když za nimi i přes mnohdy nepříznivou bezpečnostní situaci budeme jezdit a mluvit s nimi. Hodně záleží na tom, jak do vesnice přicházíte, jak vstupujete do jejich obydlí, jak se k nim chováte. PSYOPS nejsou jen letáky, hračky a tranzistorová rádia, ale i to, jak se v cizím prostředí chováte. V Afghánistánu platí hluboká úcta, a ke všem. Nikdy nevíte, co tu který člověk znamená,“ konstatuje Novák.

„Myslím, že máme docela vysoké sociální cítění a empatii. Tak nějak podvědomě víme, jak bychom se měli chovat,“ shodují se Tomáš Novák a Jaroslav Moravčík. Právě slušné zacházení se našim vojákům nejednou vyplatilo. Koluje historka, že místní stařešina zabránil napadení české jednotky slovy: „Na ty neútočte. To jsou Češi, ti nám tu pomáhají.“ Není důvod tomu nevěřit.

Peníze až na prvním místě
Pokud chcete ovlivnit myšlení lidí a nahlížení na vojáky, něco to samozřejmě stojí. Letáky, plakáty, školní potřeby, zdravotní péče, přednášky, časopisy nebo televize. „Nejlepší systém mají Američané, jejichž 4. PSYOP Group je součástí speciálních sil a má téměř 1300 příslušníků. Ti jsou rozdělení do šesti praporů, z nichž čtyři regionální obhospodařují každý jinou část světa. Jeden působí přímo v Afghánistánu a může využívat například vlastní televizní studio nebo rozhlasovou stanici. Díky tomu, že mají k dispozici obrovské peníze, najímají si profesionální psychology, spolupracují s emigranty afghánského původu, mají vlastní tlumočníky, a hlavně, mohou dát svým vojákům to nejlepší vzdělání v oboru. To jejich šance zvyšuje,“ říká Josef Turek z Vojenského historického ústavu.

Češi mají podle něj co dohánět. „Američané vnímají psychologické operace jako jeden ze zásadních klíčů k úspěchu. Ambice české armády jsou jinde. Zatím nás místní vnímají dobře i s tím málem, co do PSYOPS věnujeme. Myslím ale, že jeden milion korun investovaný tímto směrem do obvazů, dezinfekcí a knížek pro děti, je lepší než do tanků. Když to zachrání život jen jednomu českému vojákovi, stojí to za to.“

Odborníci se shodují, že v budoucnu budou hrát psychologické operace čím dál větší úlohu. Podle Gunnara Sivertsena je to také tím, že západní společnost je dnes víc než v minulosti citlivá na to, když ve válkách umírají lidé. A to i na straně nepřítele.

„Psychologické operace dnes dostávají nový, další rozměr,“ říká někdejší náčelník Generálního štábu české armády generál Jiří Šedivý. „Dnes bojujeme proti terorismu, tedy lidem, kteří zastrašování a ovládání vůle lidí používají jako jednu z hlavních zbraní. Ať už šlo o útoky na světové obchodní centrum, masakry lidí v metrech nebo sebevražedné atentátníky v Iráku - to vše vedlo vědomě či nevědomě k jednomu cíli: zastrašit lidi.“

Stejný názor má i Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu: „Význam psychologických operací narůstá v okamžiku, kdy bojujete s protivníkem, který je do jisté míry neviditelný. Nemůžete proti němu rozvinout tankovou divizi, ale musíte své zbraně přizpůsobit jeho. A ty jeho zatím střílejí daleko přesněji než naše. Ostatně, co jiného než skvěle provedený PSYOPS byl útok na dvojčata? Zemřely přes tři tisíce lidí, ale ztrátu bezpečí od té doby pociťují miliardy.“