Když Sokol s „bambinou“ hasí požár

Autor: Pavel Lang

O víceúčelovosti vrtulníku W-3A Sokol není nejmenších pochyb. Široká veřejnost ví, že ho Armáda České republiky provozuje zejména pro leteckou záchranou službu v Plzeňském a Karlovarském kraji i pro leteckou pátrací záchrannou službu (SAR). Podstatně méně je známo, že s ním profesionálové z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích létají hasit požáry.

I když letící vrtulník W-3A Sokol s výrazně oranžovým vakem v podvěsu lze spatřit pouze několikrát do roka, výcvik létajícího personálu k hašení požárů až tak výjimečný není. Na kbelské základně probíhá již od roku 2005 a jeho základní úroveň počítá minimálně se sto shozy hasební směsi, přesněji řečeno vody.

K provádění této speciální činnosti musí být náležitě upraven i Sokol. „Jedná se o technické zařízení, které umožňuje jak přepravu bambi vaku, tak jeho vypuštění. Dále je vrtulník vybaven přídavným zapalováním, a to pro případy, že by došlo vzhledem k vysokým teplotám a velkému množství kouře v místě nasazení k případnému vysazení některého ze dvou turbohřídelových motorů,“ říká podplukovník Petr Kratochvíl, zástupce velitele 24. křídla a zároveň zkušený pilot vrtulníku W-3A Sokol.

Kbelští piloti nejsou v souvislosti s hašením požárů ve stálé hotovosti. Jejich lety se konají na vyžádání a směřují převážně do vojenských újezdů při ostrých bojových střelbách. Rozkaz k aktivaci jim dává Společné operační centrum Ministerstva obrany. „Zásahů k požárům provedeme několik do roka. Vypomáhali jsme také složkám integrovaného záchranného systému, když hořelo v lokalitách České Švýcarsko nebo Bzenec,“ upřesňuje pppodplukovník Kratochvíl a dodává, že v současné době letecká základna ve Kbelích disponuje jedním skládacím bambi vakem (model č. 3542 s kapacitou 1 590 litrů), který jim pořídil státní podnik Vojenské lesy a statky ČR.

Představa, že Sokol přiletí s „bambinou“ nad samé ohnisko požáru a vypustí tam vodu, je zcela mylná. „Naším úkolem je zamezit šíření požáru a nikoliv jeho uhašení. Vodu shodíme na patu požáru tak, abychom zamezili šíření požáru v daném směru. Na jeden shoz navazuje další. Vytváříme celistvou vodní linku ve směru šíření požáru,“ říká podplukovník Kratochvíl a popisuje, že hašení vysokého porostu, respektive lesa se provádí zhruba z třicetimetrové výšky při rychlosti sedmdesát kilometrů za hodinu. Naopak pro zamezení šíření požáru nízkého křovinatého porostu je efektivnější vytvořit vodní stopu užší a delší. V reálu Sokol letí rychlostí 110 km/hod a podvěšený vak na vodu se vypouští zhruba ve dvaceti metrech nad zemí.

Nesporné je, že čím intenzivnější bude speciální letecký výcvik, tím efektivnější bude samotný zásah při hašení požáru. Jde o náročný letový úkol, jak po profesní, tak i po psychické stránce, a tudíž zde sehrává klíčovou roli souhra posádky na palubě vrtulníku, a to jak při plnění vaku pozemní hasičskou jednotkou, při náběru vody z pozemního zdroje, tak hlavně ve fázi přiblížení k požářišti a samotného shozu vody. Ve finále záleží na rozhodnutí kapitána vrtulníku. Ten po povelu palubního technika „Teď!“ bleskově vyhodnotí situaci a poté zmáčkne tlačítko pro shoz vody na páce cykliky.

Další zajímavosti o hašení požárů s vrtulníkem W-3A Sokol se můžete dočíst v dalším čísle časopisu A report.