Když jiní neletí, letíme my

Autor: Věra Černá

Sedm let velí nejstaršímu vojenskému letišti v republice, je zodpovědný za 30 strojů, okolo 860 zaměstnanců a říká: „Svých lidí si nesmírně vážím.“ Nebo: „Kapitán letounu musí být osobnost.“ A také: „Mám rád, když je na piloty spolehnutí.“ Plukovník Josef Bejdák, velitel 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích, prozrazuje rovněž, jak se vyvarovat leteckých katastrof a jak příslušníci základny zachraňují životy.

Je toho hodně, co vaše základna zajišťuje. Některé aktivity jsou obecně známé a o některých se toho ví málo. Které jsou ty základní?
Veškerá letová činnost je soustředěna ve třech letkách. 241. dopravní letka se skládá z těch „bílých letadel, kam patří Airbusy A-319 CJ, Jak 40, Challenger Cl 601 A. Druhá, 242. transportní speciální letka, disponuje letouny Antonov An-26 a Casa C-295 M, letouny Turbolet L-410, mezi které patří dva speciály, jež zajišťují fotogrammetrické snímkování a oblety prostředků RTZ (radiotechnické zabezpečení) pro Armádu ČR. Třetí, 243. letka, má vrtulníky Mi-8, Sokoly a Mi-17.

A ty činnosti, o kterých se mluví méně?
Další je letka zabezpečení letového provozu, kam patří věž, plánovací oddělení a další aktivity, které mají přímý vztah k létání. Potom je letka oprav letecké techniky, kde se provádějí náročnější opravy a poslední je prapor, který zabezpečuje letový provoz, což je logistika, hasiči, a další práce s tím spojené. A nakonec je to štáb velitele a letecké křídlo, které velí letkám.

Provoz takového letiště a tolika strojů je organizačně a technicky hodně náročný. Kdybyste měl jen pár slovy shrnout, co je vaším hlavním úkolem…?
Stručně řečeno naše základna zajišťuje především přepravu vojsk a materiálu do misí a také vojáky v rámci ČR, přepravu vládních a ústavních činitelů, a vlastní výcvik letových posádek. Poskytujeme službu jak Armádě ČR v rámci zákona 219 o ozbrojených silách, tak ve prospěch občanů naší republiky.

Ve spolupráci s ministerstvem zemědělství jste se také pustili do projektu, který bude trvat tři roky a je službou pro civilní sektor. V čem spočívá?
Skenováním České republiky vytvoříme výškopis s přesností na desítky centimetrů. Je to světový unikát a jeho význam spočívá v tom, že národohospodáři budou schopni přesně určit například záplavové oblasti a šíření povodňové vody. Armáda může výsledků projektu využít pro tvorbu přesnějších map a naši piloti tak smysluplně využijí lety v rámci výcviku.

Když je potřeba rychle přepravit nějaký transplantát k pacientovi, jste to také vy, kdo tuto činnost úspěšně provozuje.
Ano. Jsme 24 hodin denně po celý rok připraveni okamžitě vzlétnout. Je to ohromně smysluplná práce a zachráněných lidských životů máme na desítky. Ale je potřeba si uvědomit, že srdce dokáže přežít jen asi hodinu a půl a ostatní orgány okolo pěti hodin. Znamená to velmi rychlé a zodpovědné rozhodování v případě, kdy jsou špatné povětrnostní podmínky. Díky technice a vynikajícím pilotům jsme mnohokrát letěli v těch nejhorších podmínkách. Dá se říci, že když už nikdo jiný neletí, letíme my. Pak už musí všechno klapnout. Většinou jde o minuty. Dokonce o nás byl natočen jeden díl seriálu „112“ vysílaného na Nově.

Tím ale vaše služba veřejnosti a záchrana lidských životů nekončí...
Rozhodně ne. Máme také detašované pracoviště v Plzni-Líních, kam dáváme k dispozici jeden vrtulník včetně techniků a létajícího personálu. V rámci Plzeňského a Karlovarského kraje jsme opět po celý rok 24 hodin denně připraveni zasáhnout s vrtulníkem W 3A Sokol, na jehož palubě je přítomen personál zdravotní služby AČR. Tento tým je součástí letecké záchranné služby v regionu. Náš roční nálet podle smlouvy je 400 hodin. Máme za sebou spoustu zachráněných lidských životů a navíc tuto službu využíváme jako další zdokonalovací výcvik pilotů. A právě tady může dokonale vycvičený pilot beze zbytku prodat svoje umění.

Vzpomenete si na nějaký konkrétní případ člověka, kterému jste pomohli?
Tuto zimu jsme v opravdu extrémních podmínkách přepravovali tříleté dítě popálené na 40 % těla ze Strakonic do Prahy na Vinohrady. Bylo to kolem jedné hodiny v noci a podmínky byly na hraně našich možností – husté sněžení a nízko mraky. To je právě ten moment, kdy musíme v krátké době vyhodnotit, zda je v našich silách vůbec doletět, a to i pod tlakem, kdy si uvědomujeme, že jde o život dítěte. Když je špatné počasí, i technika má svoje limity.

Jak to dopadlo?
Vzlétli jsme, letěli z Plzně do Strakonic a odtud jsme v Praze byli za 20 minut. Sanitkou by přeprava po zasněžených silnicích trvala nejméně 2 hodiny. Většinou se k nám další osud pacienta nedostane, pokud se o něj sami nezajímáme, ale v tomto případě víme, že vše skončilo šťastně a chlapce lékaři zachránili.

Mnohokrát jsem v souvislosti s vaší základnou slyšela zkratku SAR. Co znamená?
Zkratka se skládá z anglického Search and Rescue a představuje službu, kterou poskytujeme letadlům v nouzi nebo posádkám havarovaných letadel. Ta v případě neštěstí vysílají signál a úkolem našich pátracích vrtulníků je podle dodaných informací havarovaný stroj najít. Na palubě vrtulníků jsou zpravidla také dva záchranáři se speciálním výcvikem ve slaňování, potápění, horolezectví, kteří mohou poskytnout rychlou stabilizaci pacienta a potřebnou první pomoc.

V souvislosti s tragédií, která se stala polskému letadlu ve Smolensku, se nemohu nezeptat, zda u nás existují opatření, která by zabránila diskomunikaci na palubě?
Jakmile se letadlo vznese, je to proces, který je pod kontrolou jediné osoby – kapitána. Je úplně jedno, koho přepravuje, ale zodpovědnost je pouze na něm. Musí být morálně i odborně kvalitně připraven a musí být osobnost, aby odolal jakémukoliv eventuálnímu nátlaku. Ovšem všechno je to o dobrém výcviku a finančních prostředcích na něj vynaložených. My se navíc snažíme mít dostatečný počet zkušených pilotů, kteří mohou svoje znalosti předávat mladším.