Když je voják v misi, nabízí rodině pomoc armáda

Autor: poručík Henrich Mládek

Nasazení v zahraniční operaci nepředstavuje zátěž jen pro vojáka, ale i jeho nejbližší. Co dřív řešili dva, leží najednou na bedrech jediného člověka. Aby se rodin půlroční „oslabení“ dotklo co nejméně, je jim k dispozici kaplan či psycholog a velitel útvaru pro ně pořádá pravidelná setkání.

„Manžel neodjíždí do mise poprvé, takže tato situace pro mě není nová. Jsem velice ráda, že armáda pomoc nabízí. Využila jsem ji už poněkolikáté,“ říká manželka jednoho z příslušníků 3. strážní roty, která se v říjnu přesune na základnu Bagrám do Afghánistánu.

Rodiče, manželky či družky, které se na půl roku ocitají bez významného člena rodiny, netrápí zdaleka jen obavy o jeho bezpečí. „Myšlenky na to, zda je jejich partner v pořádku, jsou samozřejmě nejčastější. Kromě toho, jim ale přibývají starosti, které v rodině do té doby řešil manžel či přítel, nebo se o ně partneři dělili. Od péče o děti, jednání na úřadech až po obyčejný kapající kohoutek,“ vysvětluje kaplan 3. strážní roty nadporučík Pavel Brichta.

Armáda je podle jeho slov připravená tyto situace řešit a rodinám, kdykoliv to potřebují, pomoc poskytne: „Spočívá buď jen v prostém vyslechnutí problémů rodiny, případně navržení řešení, nebo pak ve skutečné fyzické pomoci,“ upřesňuje Brichta s tím, že systém funguje obousměrně. Buď o pomoc kaplana či psychologa žádá přímo rodinný příslušník v ČR, nebo probíhá na popud vojáka, jenž s prosbou osloví kaplana v misi. Ten se pak spojí s kolegou v ČR, který rodinu kontaktuje.

Informovat blízké mimo jiné o tom, jaké jsou úkoly jednotky v misi, v jakých podmínkách vojáci žijí a jak s nimi lze komunikovat, má na starosti velitel příslušného útvaru. Ten pro příbuzné vojáků pořádá pravidelná setkání, která se konají před, během i po návratu jednotky z mise. „Rodiny ale samozřejmě nejvíc zajímají praktické věci, třeba jak často si budou moci volat, zda je na základně internet nebo jaké mají k dispozici volnočasové aktivity,“ říká velitel 3. strážní roty kapitán Petr Liška.

Na setkáních je přítomný také psycholog, který má za úkol objasnit úskalí půlročního soužití na dálku. „Je třeba rodinám v ČR vysvětlit, že když voják nevolá denně domů, neznamená to, že by na ně nemyslel,“ nabízí jeden příklad psycholog oddělení operační psychologie velitelství pozemních sil major Ladislav Kabát, který rovněž radí, co by spolu partneři po telefonu řešit neměli. „Ženy a muži myslí jinak. Proto když žena do telefonu řekne, že má s něčím problém, uleví se jí. Muži to naopak přivodí nervozitu, protože má od přírody nutkání situaci řešit, což ale na vzdálenost 5 tisíc kilometrů nemůže,“ doplnil.

Předvýjezdové setkání už 7. mechanizovaná brigáda pro nejbližší vojáků uspořádala. Představili se na něm například zastupující velitel 72. mechanizovaného praporu, psycholog a kaplan 7. mechanizované brigády a samozřejmě velitel strážní roty. „Jsem velmi ráda, že se taková setkání pořádají a myslí se i na rodiny vojáků. Velmi mi to pomohlo pochopit, v jakých podmínkách můj manžel bude sloužit. Také si velmi cením otevřenosti a vstřícnosti všech velitelů, kteří na setkání veřejně vystoupili. Velmi přínosná byla řeč psychologa, který nám přiblížil možná úskalí, která s sebou účast manžela v zahraniční misi nese,“ komentuje manželka jednoho z příslušníků strážní roty.