Kbelští záchranáři s vrtulníkem W-3A Sokol byli součástí cvičení na přehradě Hracholusky

Autor: kpt. Mgr. Zuzana Špačková

Přehrada Hracholusky na severním Plzeňsku se ve dnech 15. a 16. května stala dějištěm obřího cvičení složek integrovaného záchranného systému. Posádky 243. vrtulníkové letky 24. základny dopravního letectva Praha - Kbely a letečtí záchranáři Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje cvičili jednu z nejnáročnějších činností záchranných prací. Jednalo se o záchranu z vodní hladiny pomocí vrtulníku.

Přehradu Hracholusky obsadili záchranáři už během středečního rána. V hlavní roli byl červenobílý vrtulník W-3A Sokol s trupovým číslem 0715 a čtyři desítky účastníků z jednotlivých složek. Nacvičovali zde záchranné práce až do pozdně odpoledních hodin. Cvičení mělo prověřit kvalitu spolupráce mezi hasiči – leteckými záchranáři, vodní záchrannou službou a posádkou vrtulníku. Námětem cvičení byla evakuace a záchrana osob z vodní hladiny za pomocí lezecké techniky a procvičení taktických postupů za použití vrtulníku Armády ČR.

Vrtulník může člun převrátit

Činnost záchranářů se s každým letem opakovala. „Při nízkém průletu a s minimální rychlostí stroje byli do vody, v blízkosti figurantů imitujících tonoucí, vysazeni záchranáři z řad plzeňských hasičů. Po signalizaci připravenosti k vyzvednutí se k nim vrtulník vrátil, za pomoci lanového podvěsu je postupně vyzvedl z vody a bezpečně přepravil na nedaleký břeh,“ popsal průběh záchrany major Marek Bohuněk, kapitán vrtulníku.

Následovala záchrana osob z gumového člunu s využitím palubního jeřábu. Při nesprávném manévru vrtulníku může být záchranný člun tlačen proudem vzduchu od rotoru vrtulníku a neustále by ujížděl pryč, v krajním případě může vrtulník člun i převrátit. Posádka proto musí provést přesné přiblížení a člun si takzvaně „přibít“ na vodní hladinu přesně pod trupem vrtulníku. Jde o okamžitou a správnou reakci na všechny okolnosti spojené se záchrannou akcí. Z hlediska létajícího personálu musí být vše perfektně zkoordinováno, aby nedošlo k ohrožení zachránců ani zachraňovaných osob.

Pilotáž je nesmírně náročná

„Na pilotáž je tento druh dovednosti nesmírně náročný. Na vodní hladině se pilot nemá čeho chytit. Chybí mu referenční body, ke kterým pilot vztahuje a udržuje pozici vrtulníku v prostoru. Naopak pohyb vodní hladiny dokáže zapříčinit prostorovou dezorientaci pilota,“ vysvětlil major Bohuněk. Létat vodní hladinu je takzvaně „TOP“ v umění záchranných činností vrtulníkového pilota. Ve službě SAR (search and rescue) nebo v letecké záchranné službě jsou tyto návyky a dovednosti využívány při reálném nasazení.

Každá minuta výcviku má nesmírnou cenu. I sebemenší zkušenost má v krizové situaci klíčový význam. Při povodních byly cvičením těžce získané zkušenosti vyváženy desítkami zachráněných lidských životů.