Každý chce vyhrát, ne se jen zúčastnit

Autor: poručice Lucie Masaříková, 14. brigáda logistické podpory

V první polovině března se konal ve Spolkové republice Německo mezinárodní přebor v lyžování „Divizní lyžařský šampionát Bundeswehru“. Armádu České republiky reprezentovalo osm vojenských profesionálů.

Jednou ze čtyř disciplín šampionátu byl obří slalom. Závod v obřím slalomu se uskutečnil v městečku Bad Reichenhall. Nejúspěšnějším českým závodníkem v této kategorii, který se umístil na druhém místě, je příslušník 142. praporu oprav z Klatov nadporučík Pavel Bendl, který odpověděl na několik otázek:

Jaká byla Vaše příprava na „Divizní lyžařský šampionát v Bundeswehru“?

Jelikož se věnuji lyžování odmalička, tak žádná výrazná příprava nebyla potřeba. K lyžování jsem se dostal zvláštním způsobem. Původně mým milovaným sportem byl lední hokej. Hokeji jsem se věnoval od svých šesti let, kdy jsem hrál za žáky v Klatovech. Bohužel v osmi letech se mi stal úraz a byl jsem nucen s hokejem přestat. Jako rekonvalescenci mi doktor doporučil lyžování, které jsem si velice oblíbil. Od páté do osmé třídy základní školy jsem byl pravidelně každý rok v průběhu zimy vysílán do lyžařské školy v Železné Rudě a zúčastnil jsem se tak mnoha krajských i celonárodních závodů. V současné době absolvuji pouze vojenské závody ve sjezdovém lyžování. Přebor AČR ve sjezdovém lyžování byl naposledy v roce 2012. Umístil jsem se na druhém místě v disciplíně slalom a na třetím místě v obřím slalomu. Letos jsem absolvoval přebor velitele 14. brigády logistické podpory a vybojoval jsem to nejvyšší – zlaté ocenění. Takže v mém případě už žádný speciální trénink nebyl potřeba.

Kolik závodníků soutěžilo ve vaší disciplíně? Jaká panovala mezi jednotlivými soutěžícími nálada, byla znát rivalita?

Celkově v obřím slalomu soutěžilo 70 závodníků. Byli jsme rozděleni do čtyř věkových kategorií a kategorie žen, kterých bylo pouze deset, byla zvlášť. V mé věkové kategorii závodilo přibližně 40 účastníků. Soutěživost se projevila, přeci jen každý chce vyhrát. Český tým se vzájemně podporoval jak fanděním, tak při výpomoci na trati. Tím mám na mysli například občerstvení, které jsem poskytoval klukům při závodu vojenských hlídek. Bylo hezké, že němečtí fanoušci bujaře fandili všem účastníkům závodu, nejenom těm svým.

Jak probíhal samotný závod? Mám na mysli pocity, dojmy? Přihodila se nějaká nehoda?

Naštěstí se ani mně a ani ostatním soutěžícím nic nestalo. Pocity byly v celku smíšené. Při ranním setkání s ostatními závodníky jsem lehce zapochyboval o svých dovednostech. Výbava účastníků některých zemí byla na špičkové úrovni, kterou disponují profesionálové ve Světovém poháru. Na startovací rampě jsem byl docela nervózní. Trať byla poměrně náročná vlivem sluníčka, pod kterým začal sníh tát a tak byly na trati vyjeté stopy. Po projetí cílové rovinky jsem si byl téměř jistý, že jsem slalom nezajel úplně podle svých představ. Nakonec mne mile překvapil výsledný čas, se kterým jsem se poměrně dlouho držel na prvním místě. Porazil mě až slovinský závodník Janez Podgornik.

A co podpora a zázemí? Jak vnímáte tato dvě téměř „obyčejná“ slova?

Každý sportovec potřebuje mít nějaké zázemí, a to jak rodinné, tak pracovní. Podle mého názoru má psychický stav závodníka velký podíl na konečném výsledku. Jsem vděčný, že mi AČR umožnila absolvovat tento závod. Jednalo se o můj první zahraniční závod v životě a cením si této zkušenosti.

Jak jste oslavil vítězství? Ptám se také na plány do budoucna ve sjezdovém lyžování?

Po závodech jsme se na slavnostním večeru setkali se všemi účastníky lyžařského šampionátu. Po návratu domů následovala rodinná oslava. Na lyže jezdím neustále, když počasí dovolí. A plány do budoucna? Rád budu opět reprezentovat Armádu České republiky.