Jsme zvyklí spolu vyhrávat, říká voják, který k armádě přivedl i dceru

Autor: Pavel Kočvara a Kateřina Lang

Je to přesně 28 let, kdy přijel do Vyškova na základní vojenský výcvik podplukovník Miroslav Hájek. Dnes sem přivedl svou dvacetiletou dceru, která v říjnu začne studovat medicínu na Univerzitě obrany.

Kromě ní dorazilo do výcvikového střediska ještě dalších 353 vojenských vysokoškolských studentů, aby během dvou měsíců absolvovali základní přípravu u Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve Vyškově.

Nové vojáky z povolání a zároveň budoucí studenty Univerzity obrany v Brně a Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze čeká náročná půlka prázdnin. „V rámci výcviku absolvují základy, které voják musí mít. Získají taktické znalosti, vyzkoušejí si střelbu, seznámí se s vojenskými řády a nebudou chybět ani pořadová cvičení,“ prozradil instruktor výcviku rotmistr Daniel Tišl.

Táta mě trénoval, abych udělala přijímačky

První hodiny přeměny z civilisty na vojáka jsou vždy náročné. Začaly rozloučením s rodinou a přáteli před vstupem do objektu kasáren a pokračovaly příjmem, ostříháním, lékařským vyšetřením, prvním vojenským jídlem, vystrojením, ubytováním a uložením výstroje a vybavení.

Když ale nechybí motivace, lze tohle všechno zvládnout. „Pro mě byla právě služba v armádě dětským snem. Chtěla jsem být vojenskou lékařkou a jezdit do misí pomáhat lidem tak, jako můj táta. V naší rodině má vojenství velkou tradici, protože mám v armádě i maminku,“ svěřila se nastupující studentka Zuzana Hájková.

„Každý, kdo chce vstoupit do profesionální armády, musí absolvovat základní výcvik. Hlavním úkolem Kurzů základní přípravy je naučit vojáka vše, co potřebuje k přežití a k boji, zvládat obsluhu a střelbu ze základních ručních zbraní a zvyšovat si svoji fyzickou zdatnost a psychickou odolnost pro výkon služby vojenského profesionála,“ řekl náčelník Oddělení základní přípravy a garant kurzu major Rostislav Juppa.

Samotné přijímací řízení vyžaduje od studentů značnou fyzickou kondici. „Jednou z podmínek bylo uběhnou 2300 metrů a já jsem spíš na kratší tratě. Táta se mnou trénoval a hecoval mě, až jsem to nakonec zvládla,“ vypráví Zuzka. O přijetí na medicínu se pokoušela už po druhé. A teď to vyšlo.

„Vím, že to tady bude náročné, ale svou dceru znám už dvacet let, takže v ní stoprocentně věřím. Celý život spolu sportujeme a jsme schopní spolu vyhrávat, dodal hrdě podplukovník Hájek.

Podle velitele 2. výcvikového kurzu kapitána Jaroslava Janúška bude během celého výcviku položen důraz na každodennímu zvyšování fyzické zdatnosti a psychické odolnosti. Všichni rekruti musejí zvládnout nejen základní návyky pořadového vystupování, ale naučí se také orientaci v terénu bez mapy i s mapou a získají základní znalosti k vedení boje jednotlivce a k přežití na bojišti. Vyvrcholením celého výcviku bude jedenáctidenní nepřetržitý výcvik ve výcvikovém prostoru Dědice.