Jsem rád, že jsem do toho šel, vzpomíná na vyškovský kurz záložník z Prahy

Autor: kapitánka Martina Sofie Halíková

Kurzu základní přípravy pro aktivní záložníky se v minulých týdnech účastnil také Jiří H., střelec mechanizované čety AZ KVV hl. m. Praha. Tento mladý muž v civilu pracuje jako konstruktér forem pro betonové odlitky. Při jeho rozhodování stát se záložníkem hrálo roli nejen vlastenectví, ale i chuť být užitečný ostatním.

Po fyzické stránce se podle jeho slov dal vyškovský kurz zvládnout, náročný prý byl po té psychické. „Covidová opatření zasáhla vše, armádu nevyjímaje. Platila přísná omezení. Po výcviku jsme museli zůstávat na svých pokojích a nesměli jsme se stýkat s ostatními,“ vzpomíná.

Během kurzu přišla situace, kdy si sáhl na dno. „Na začátku bylo nejhorší zvyknout si na režim. První tři dny mi připadaly jako týdny, ale pak už to začalo utíkat. Být v zápřahu 16 hodin v kuse, celou dobu na nohou, bylo náročné. Ve slabé chvilce jsem si říkal, jestli to nemám vzdát a jet domů. Takové pocity měl ale téměř každý,“ vzpomíná.

Krizi ale ustál a zůstal. Díky tomu mohl zažít spoustu adrenalinových zážitků, včetně boje o budovu. „Měli jsme se dostat do horního patra budovy a pak seskočit dolů na jedoucí BVP. Cílem bylo výbušninou vozidlo zneškodnit a posléze z něj seskočit. V podstatě šlo o formu zkoušky odvahy, abychom si podobnou situaci vyzkoušeli a nebáli se,“ vysvětluje Jiří H.

K dalším nezapomenutelným chvílím patří i zdolávání ohnivé dráhy tzv. ohnivky. Učili se při ní zacházet s plynovou maskou a vyzkoušeli si, jak funguje v praxi. Viděli jaké to je, když si ji někdo nasadí špatně. Při tomto nácviku orientace v prostoru s nulovou viditelností šlo o to překonat strach z chůze do neznáma, přejít přes překážky a komunikovat v týmu.

Po celou dobu výcviku s nimi byli jejich instruktoři, kteří se chovali se jako profesionálové. „Na instruktory můžeme pět jen ódy. Ne, že by nás hýčkali nebo rozmazlovali. Naopak. Při chvilkovém zaváhání nám to dokázali pěkně opepřit. Pokud jsme prokazovali snahu a dělali, co měli, jednali s námi velmi slušně. Postupně nám zvyšovali nároky. Vše se snažili vysvětlit, ukázat, v případě potřeby neváhali pomoct. Nemohli jsme si stěžovat. I jako lidé byli úžasní.“

Jiří H. kurz úspěšně zvládl. Všem, kteří přemýšlí o vstupu do AZ, vzkazuje: „Dá se to zvládnout, není to nic těžkého. Počítejte ale s tím, že si sáhnete občas na dno. Ať ve volném čase jako třeba rádi trempujete nebo děláte airsoft, pořád jste v relativní komfortní zóně. V armádě a ani na kurzu se vás nikdo neptá, jestli něco chcete udělat. Tam prostě dostanete rozkaz a ten splníte. A když nesplníte, tak si nesete následky. Tím si svou komfortní zónu posunete dál a zjistíte, kam až můžete zajít. Základní výcvik ve Vyškově se dal zvládnout a jsem rád, že jsem do toho šel. Za sebe říkám, že to za zkoušku stojí.“