Jenom silná organizace se může starat o své členy

Sdružení válečných veteránů, které bylo založeno v roce 1992 vojáky československého samostatného protichemického praporu vracejícími se z Perského zálivu, svolalo prostřednictvím svého předsednictva na sobotu 22. ledna 2011 svůj pravidelný sněm.

Sdružení navazuje na tradice československých legionářů, kteří stáli u základů společného státu Čechů a Slováků v roce 1918.

V sobotu 22. ledna 2011 se na Ministerstvu obrany ČR v Praze sešli delegáti ze všech krajských organizací a představenstvo sdružení. Jednání řídil místopředseda Ladislav Sornas, který mezi hosty přivítal čestného předsedu Československé obce legionářské armádního generála Tomáše Sedláčka, bývalé velitele z mise UNPROFOR generály Rostislava Kotila a Karla Blahnu.

Sněm byl svolán v době, kdy je třeba řešit mnoho aktuálních problémů, které tíží téměř 1 500 novodobých veteránů. Poté, co přítomní v hlavním sále ministerstva vzdali čest památce kamarádů, kteří položili v zahraničních misích své životy, připomněl Ladislav Sornas skutečnost, že činnost sdružení protíná hlavní myšlenka, kterou je pomoc kamarádům, kteří se ocitají v tíživých životních situacích.

Při této příležitosti seznámil přítomné s tím, že sdružení podalo pomocnou ruku několika kamarádům a pomohlo s umístěním do ústavů, postaralo se o několik speciálních vyšetření pro kamarády, kteří onemocněli, s povzbuzením zašli dokonce i za těmi, kteří si odpykávají svůj trest ve vězení. V současné době se dostává do popředí pomoc lidem, kteří se ocitají bez práce.

Přestože je činnost jednotlivých krajských organizací pestrá a charakterizuje ji fakt, že se všechny akce konají s cílem setkat se a zavzpomínat na doby minulé, je co zlepšovat. Stále se totiž nedaří zapojit do práce většinu členů, kteří jsou mnohdy velmi pasivní a pouze se do řad Sdružení válečných veteránů přihlásili.

Většina práce ve prospěch celku tak leží na předsedech krajských organizací, kterým pomáhají jednotlivci. Právě předsedové krajských organizací seznámili delegáty sněmu s tím, co charakterizuje práci nejen na krajské úrovni, protože většina setkání přesahuje do nejen celorepublikové úrovni, ale nabývá i mezinárodního významu. Zcela určitě je zajímavá skutečnost, že v řadách krajské organizace v Plzni je také bývalý veterán z Vietnamu. Američan, kterému plzeňští pomohli s tím, aby mohl nárokovat to, co mu náleží na americké ambasádě.

Většina organizací se má čím pochlubit a pravidelně pořádá akce, které mají už své pevné místo v ročním kalendáři všech novodobých veteránů. Velmi populární je setkání modrých baretů v Českém Krumlově, setkání účastníků zahraničních misí v Liberci či Olomouci. V podstatě každá krajská organizace se má čím pochlubit. Je to ale stále málo.

Samozřejmě, že se na pražském sněmu neřešila jen pozitiva. Kritika zasáhla nejen v diskusi vlastní řady. Ukazuje se, že téměř neřešitelný problém s sebou nesou takzvané mrtvé duše, tedy ti, co se do sdružení přihlásili, ale nedávají o sobě vědět. Navíc jejich pasivita odčerpává finanční prostředky předsedům, kteří se snaží posílat dopisy a výzvy na jejich adresy, z nichž ale odezva nepřichází. Proto se na sněmu řešila i možnost takové členy pro pasivitu vyloučit.

Cesta, jak organizaci výrazně zviditelnit a udělat ji silnou, vede, jak se shodla řada delegátů, přes spojení se s jednotami Československé obce legionářské. V tom je budoucnost novodobých veteránů, kteří v těchto organizacích mohou hledat v budoucnu oporu.

Opravdu složitou se ukazuje také skutečnost, že se v rámci úsporných opatření, která přijímá současná vláda, tato dotknou veteránů z novodobých misí a riskantních operací. Zdanění náležitostí, které pobírají za svou službu vlasti a zachování světového míru, mají přijít o 15 procent. Proti tomuto rozhodnutí se zvedá vlna odporu a hledání cest, jak tomuto zabránit.

V závěru sněmu bylo zvoleno představenstvo Sdružení válečných veteránů, které bude tuto základnu neziskové organizace řídit do sněmu příštího. Jejím předsedou byl opětovně zvolen Pavel Budínský a nově budou v představenstvu pracovat představitelé dvou nejaktivnějších krajských organizací, a to Tibor Horváth, předseda jihočeské organizace, a Libor Smékal z Olomouce.