Je dobojováno! Strakoničtí vojáci jsou zase o kus dál

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlové raketové brigády

Nejen vedení bojové činnosti proti vzdušnému protivníkovi, nýbrž i napadení a nástřely jednotek v postavení, dopravní nehody, najetí vozidel na nástražné výbušné systémy či demonstrace nespokojených obyvatel před vojenskou základnou – s tím vším se celý tento týden potýkali příslušníci 25. protiletadlové raketové brigády během štábního nácviku v Centru simulačních a trenažérových technologií v Brně.

Pozornost byla věnována zejména schopnostem velení a štábu jednotky protivzdušné obrany při plánování a řízení bojových operací v simulovaném prostředí. Zmiňovaná jednotka je totiž v letošním roce předurčena pro speciální jednotky NRF (NATO Response Force – Síly reakce NATO).

Rozehrané taktické situace, jež měly prověřit schopnosti vojáků, byly dvojího charakteru – pozemní a vzdušné. Pozemní incidenty se vztahovaly k běžnému životu v prostoru nasazení jednotek. „V žádném případě se nejednalo o akce vytržené z kontextu,“ konstatoval řídící rozehry nadporučík David Necid. „V návaznosti na sebe byly vojákům simulovány reálné situace, které by je mohly potkat během jejich nasazení.“

Spolupráce s Univerzitou obrany

Do přípravy i samotné realizace cvičení se zapojili i odborníci z Katedry systémů protivzdušné obrany Univerzity obrany. Jejich úloha spočívala v přípravě náletových situací prostředků vzdušného napadení nepřítele do bezletové zóny, kterou měla jednotka protivzdušné obrany zabezpečit, a v technické podpoře simulačního prostředí přizpůsobeného podmínkám vzdušných sil.

Příslušníci katedry, jmenovitě podplukovník Jan Farlík, Vojtěch Májek a Miroslav Krátký, řídili simulaci letů a v roli rozhodčích dohlíželi na činnost cvičících jak u palebných družstev, tak u nadřízených prvků řízení palby. Technickou podporu zajišťoval kapitán Petr Pavlů.

Průběh cvičení z pohledu účastnících se odborníků shrnul Miroslav Krátký: „Vzdušná situace byla postupně rozehrávána od jednoduchých průzkumných a provokačních letů „červeného“ (ve fázi MINIEX a během druhého dne cvičení), až po soustředěné napadání objektů uvnitř bráněné zóny podle taktických zásad působení prostředků vzdušného napadení nepřítele. Obtížnost pro příslušníky palebných jednotek spočívala především v tom, že si museli zvyknout na poněkud odlišný způsob řízení palby, než jaký běžně cvičí na reálné technice. A to včetně velení a předávání cílů hlasem – bez prvků automatizace. Zejména během druhého a třetího dne cvičení se projevily právě nástrahy a úskalí těchto odlišností, především priority obsazování jednotlivých komunikačních sítí, což se konsekventně promítlo i do bojové činnosti. Poslední den cvičení, kdy byl proveden kombinovaný vzdušný úder na bráněný prostor, však byly jednotky již stoprocentně úspěšné a zničily útočícího nepřítele, aniž by on splnil svou misi.“

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

„Nejvíce mi v paměti utkvěla tisková konference,“ zavzpomínal na jednu z rozehraných situací kapitán Jiří Tiefenbach, vedoucí skupiny rozboru. Ta se uskutečnila na základě požadavků místních občanů, kteří svůj nesouhlas s přítomností vojáků na svém území vyjádřili během demonstrace před vojenskou základnou. „Z mého pohledu byli dotazovaní ze strany novinářů podrobeni intenzivní intelektuální masáži,“ doplnil s úsměvem kapitán Tiefenbach.

Podle vyjádření jednoho z dotazovaných velitelů kapitána Petra Řezníčka to byla velmi dobrá zkušenost. Na vlastní kůži si vyzkoušel, jak důležitá je příprava před samotnou tiskovou konferencí, spoluúčast odborníků na komunikaci s médii a civilním obyvatelstvem či jak je obtížné volit vhodná slova pro svá vyjádření.

Nezasvěcené by mohlo napadnout, že výcvik s využitím simulačních technologií neklade na cvičící vysoké nároky. Opak je pravdou. Dokládají to i slova poručíka Petra Dufka: „Jako velitel čety bojového zabezpečení mám zde na štábním nácviku na starosti tři družstva. Na trenažéru tedy se svým operátorem zabezpečujeme činnost tří družstev současně. Klade to vysoké nároky na pozornost zejména v případě, kdy družstva v jednom okamžiku plní rozdílné úkoly na různých místech současně.“

„Největší přínos štábního nácviku shledávám v ověření funkčnosti zpracovaných standardních operačních postupů a v prověření, zda jsme schopni v reálném čase a na pozadí simulovaného konfliktu plnit nejen prioritní úkol protiletadlové jednotky, kterým je obrana a ochrana vzdušného prostoru, nýbrž i ostatní úkoly vyplývající z nasazení jednotky v bojové operaci,“ uzavřel řídící cvičení major Petr Mikel.