Jak zachránit člověka z laviny učí vojenští specialisté

Autor: Olga Haladová

Vést výcvik v přesunech na sněhu a ledu mohou od dubna už jen proškolení instruktoři s oficiální licencí. Armáda se na změnu připravovala přibližně čtyři roky a k dispozici má nyní přibližně 80 specialistů.

Řídit a koordinovat výcvik vojáků v armádě bude skupina vedoucích instruktorů. „Jsou to lidé převážně s vysokoškolským vzděláním, kteří často absolvovali kurzy v zahraničí a o problematiku pohybu v horském terénu se zajímají i v osobním životě,“ říká major Karel Sýkora, odborný asistent speciální tělesné přípravy vojenského oboru FTVS. Od změny si slibuje především zkvalitnění výuky na útvarech. „Dosud takto zaměřené kurzy vedli u jednotek většinou tělovýchovní pracovníci bez oficiálního osvědčení, to už teď nebude možné,“ vysvětluje.

Součástí speciální tělesné přípravy je kromě přesunů na sněhu a ledu mimo jiné také boj zblízka, vojenské plavání, vojenské lezení nebo základy přežití. Podle kapitána Michala Maška, náčelníka skupiny speciální tělesné přípravy z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích, je pro vojáky znalost pohybu v horách důležitá a mohou ji využít například i při nasazení v zahraničí. „Naučí se nejen chodit na sněžnicích a skialpových lyžích. Součástí jsou i témata záchrany a transportu raněného – především z lavin, orientace a pohyb v horském terénu, práce s mapou, buzolou či GPS, základy meteorologie, práce s horolezeckým materiálem a přenocování ve sněhu,“ říká.

Právě laviny zdaleka neohrožují jen návštěvníky velehor, jejich oběťmi se stávají i lidé v Čechách. Při výcviku se čeští vojáci zapojili už i do ostrých akcí, z laviny dokonce jednou vytáhli skupinku turistů. „Kromě samotné záchrany se vojáci učí především předvídat lavinové nebezpečí, pokud možno se mu vyhnout nebo ho minimalizovat,“ vysvětluje kapitán Eduard Zíka, náčelník tělovýchovy 15. ženijní brigády v Bechyni.

„Nejdůležitější samozřejmě je, aby se do ní člověk vůbec nedostal. Pokud se tak stane, musejí vojáci vědět, jak se v lavinovém poli pohybovat, i jak organizovat záchranu,“ zdůrazňuje Eduard Zíka a dodává, že s každou minutou pod sněhem výrazně klesá šance na přežití. „Ve 35. minutě už je to jen 30 procent. Pokud někoho lavina zavalí, musíte okamžitě jednat, nemáte čas čekat na záchranáře.“ Vojáci proto do hor vyrážejí se sněhovou lopatou, lavinovým vyhledávačem, sondou a skládacím transportním „lehátkem“ a vyhledávání zasypaných osob pravidelně cvičí.

Ti, kteří kurzy absolvují, se také dozvědí, jak by se měli v horském terénu pohybovat, orientovat nebo třeba přenocovat. „Vybudovat si záhrab netrvá dlouho a není to nic těžkého. A strávit v něm noc už vůbec ne. Zatímco teplota venku se pohybuje hluboko pod bodem mrazu, uvnitř je kolem nuly,“ vysvětluje Karel Sýkora.

Podle něj kurzy nabízí řadu dalších poznatků, které vojáci využijí i při klasických přesunech. V horách, kde je pohyb náročnější, totiž víc než kde jinde hrají roli i zdánlivé maličkosti. „Naučíme je, jak si správně upevnit batoh, aby je jeho nošení zbytečně nevysilovalo, jak se mají správně obléknout, aby jim nebyla zima, ale aby se zase zbytečně nezpotili,“ uvádí.

Kromě toho se vojáci seznámí se základy meteorologie, budou ovládat zásady bezpečného výstupu i sjezdu, se zátěží i bez ní, v upraveném i neupraveném terénu a dozvědí se také, jak se správně pohybovat na ledovci. „Už nyní je výcvik v české armádě na vysoké úrovni. Svědčí o tom i letošní účast instruktorů belgických speciálních sil, kteří podobnou přípravu absolvují ve Francii a Švýcarsku a s našimi instruktory byli natolik spokojení, že by chtěli přijet příští rok znovu a s celou jednotkou,“ uzavírá kapitán Vladimír Michalička, vedoucí starší důstojník skupiny tělovýchovy velitelství společných sil Olomouc.