Jak se bojuje ve městě, si vyzkoušeli vojáci ze Žatce

V uplynulých dnech vojáci 41. mechanizovaného praporu ze Žatce absolvovali na Libavé výcvik zaměřený na boj v zastavěném prostoru.

Boj ve městě patří k těm nejnáročnějším a vyžaduje od vojáků, zejména pak jejich velitelů, maximální připravenost. Na rozdíl od válčení v otevřeném prostoru totiž v ulicích nemůžete plně rozvinout své jednotky, nepřítel je skrytý a navíc ho musíte rozlišit od civilního obyvatelstva.

„Tento typ výcviku jsme absolvovali proto, aby si vojáci dokázali poradit s kompletním spektrem úkolů, s nimiž se mohou v dnešní době na bojištích setkat,“ říká řídící cvičení a zástupce velitele 41. mechanizovaného praporu major Jaroslav Vítek a dodává, že zvládnout boj v zastavěném prostoru je současně jednou z podmínek splnění plných operačních schopností, jichž mají žatečtí dosáhnout již na podzim tohoto roku.

Důležitá je podle něj zejména fáze přípravy. Během ní se vojáci všech tří mechanizovaných rot seznámili s nejdůležitějšími zásadami boje v tomto typu prostředí. „Je rozdíl, když se pohybují ve dvojici, trojici, v týmu nebo družstvu,“ prozrazuje. Každý voják má svůj úkol. „Zatímco v otevřeném terénu stojí nepřítel zpravidla pouze před vámi a vy si tudíž hlídáte prostor před sebou, tady musíte pozorovat i boky a záď,“ dodává.

Podle počtu, v jakém se pohybují, spolu i jinak komunikují. Když jdou dva, vzájemně se dotýkají, mluví spolu, nebo k dorozumívání používají posunky. Ve větší skupině je třeba postup koordinovat tak, aby mezi vojáky nevznikaly mezery – k tomu se už používají vysílačky, jimiž velitel jednotku kontroluje a usměrňuje. Při zjištění silného nepřítele si vojáci vyžádají podporu vozidel Pandur nebo dělostřeleckou (minometnou) palbu, zásah druhého týmu z boku, učí se využívat ochranných vlastností budov a tak podobně, vysvětluje major Jaroslav Vítek.

„Pata špička, pata špička, dávejte na to pozor, ať můžete překonávat nebezpečný prostor,“ upozorňuje rotmistr Oldřich Kořan, jeden z instruktorů. Taktická činnost vyžaduje naprosté sladění sekcí a týmů a mnohem víc záleží na každém jednotlivci. Klíčová je koordinace činnosti a právě výše zmíněný efektivní informační tok. Díky specifikům zastavěného prostoru získává velitel přehled o bojišti převážně z hlášení svých podřízených.

Výcvik na Libavé pokračoval samostatným výcvikem čet za podpory vozidel Pandur a vyvrcholil sladěním činnosti roty. Poté už vojáci vyrazili plnit úkol – podporováni technikou Pandur a zdravotníky. Výsledek výcviku si major Jaroslav Vítek pochvaluje – i přesto, že odhalil některé nedostatky. „Od začátku roku k praporu nastoupilo přes čtyřicet nováčků a ne všichni ještě dosáhli požadovaných schopností. Přesto jsem s výsledkem velice spokojen,“ uvedl na závěr.

Autor: praporčík Martin Kocourek