Jak je těžké vysvléct se ve vodě z maskáčů, si vyzkoušeli liberečtí chemici

Autor: kapitánka Vlastimila Cyprisová, 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany

Komplexním výcvikem prošli minulý týden instruktoři speciální tělesné přípravy z libereckého 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany v Tisé na Ústecku. Posádkové cvičiště chemického vojska jim poskytlo ideální podmínky k pilování vojenského lezení, plavání, boje zblízka a přežití v tísni.

Instruktoři speciální tělesné přípravy vedou výcvik, učí a připravují kolegy z útvarů ve vybraných, výše jmenovaných oblastech. I oni se však musí pravidelně připravovat a zdokonalovat.

Také letos bylo smyslem přípravy zlepšitinstruktory v oborech, na které se přímo nespecializují. „Cvičili ty dovednosti, na které nemají instruktorská osvědčení. Nové zkušenosti a znalosti pak mohou uplatnit při výcviku u svých jednotek, což vede k jeho zpestření a obohacení,“ vysvětlil tělovýchovný náčelník kapitán Jan Berger.

Při záchraně tonoucího měli cvičící za úkol vytáhnout figuranta z vody, provést resuscitaci, uložit ho do stabilizované polohy a přivolat zdravotnickou pomoc. Součástí vojenského plavání jsou ale i další činnosti, jež mohou zachránit život. Vojáci trénovali pomoc indisponovanému nebo zraněnému plavci, plavání ve skupiněa transport raněného pomocí improvizovaných prostředků. K tomu použili výstroj i prázdné PET lahve, ale také například klády a větve.

Plavání v maskáčích a kanadách kupodivu nebylo tím nejnáročnějším, s čím se vojáci potýkali. Daleko obtížnější disciplínou bylo svléci se ve vodě aniž se člověk dotkl dna. „Musíte pořád šlapat vodu a také se často potápět, abyste si rozvázali kanady, což je fyzicky velice náročné,“ prozradil rotný Ondřej Rašín a dodal: „Na břeh samozřejmě musíte dopravit všechny součásti výstroje a nic neztratit.“

Nabitý program pokračoval v Tiských skalách. Mezi dvě skalní stěny natáhli lano, které využili k záchraně raněné osoby uložené ve svinovacím lehátku. „Instruktoři také nacvičovali techniky jištění a lezení, slaňování, slaňování se sebezajištěním, výstupy po laně, vypínání lan a zřizování fixní cesty mezi dvěma pevnými body a dopomoc lezci,“ popsal pestrost vojenského lezení Jan Berger.

Při tréninku boje zblízka trénovali vojáci údery, kryty, kopy, páky, pády a sebeobranné techniky, obranu proti tyči a boj s tyčí a obranu proti útočníkovi s nožem a boj s nožem. Učili se, že každý předmět lze použít jako zbraň.

Součástí výcviku byla i vrtulníková příprava, přiníž procvičovali činnost při navádění vrtulníku na zvolenou přistávací plochu s použitím signalizačních prostředků k navádění, a trénovali chování při leteckém přesunu a výsadku. Vojáci byli po skupinkách vysazeni v neznámém terénu, odkud se s dvacetikilovou zátěží a bez topografických pomůcek museli dostat na určené stanoviště.