Instruktoři vojenského plavání ve své přípravě nezahálejí

Autor: kapitánka Vlastimila Cyprisová, 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany

Uplavat 300 metrů libovolným způsobem bez přerušení, ponořit se na dobu 30 sekund, zvládnout vzdálenost 20 metrů pod vodou a skočit do vody z výšky nejméně 1 metru. To jsou dovednosti, které musí ovládat každý voják před výcvikem ve vojensko-praktickém plavání.

Mnohem větší nároky jsou pak kladeny na samotné instruktory, kteří vedou a řídí výcvik. Na co je zaměřena jejich příprava a co musí zvládnout, to bylo náplní zdokonalovacího kurzu, který se uskutečnil minulý týden u 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany. Instruktoři vojenského plavání učí své kolegy pohybu ve vodě při vojenských činnostech a připravují je tak k úspěšnému překonání vodních překážek ve ztížených podmínkách.

Výcvik zahájili vojáci v libereckém plaveckém bazénu, kde rozvíjeli své plavecké dovednosti. Trénovali šlapání vody, skoky a pády do vody, vznášení a plavání se základní potápěčskou výstrojí - soupravou ABC skládající se z ploutví, masky a dýchací trubice „šnorchlu“. Dále prováděli dopomoc indisponovanému plavci. „Indispozice je stav, kdy osoba není schopná překonat vodní překážku z důvodu zranění, vysílení, svalové křeče nebo psychického problému. Osoba je při plném vědomí a můžeme s ním komunikovat,“ popsal tělovýchovný náčelník nadporučík Jan Berger. Pokud v této fázi není osobě poskytnuta dopomoc, přechází indispozice v tonutí. Stav, při kterém se organismus potýká s akutním nedostatkem kyslíku. První předlékařská pomoc, kdy zachránce zajistí průchodnost dýchacích cest, při bezdeší provede dýchání z plic do plic anebo kardiopulmonální resuscitaci, může zachránit postiženému život.

Divoký tok řeky Jizery překonávali vojáci broděním pomocí bidel, broděním ve skupině v zástupu, v řadu nebo v chumlu. Používali také lanové techniky jako „plynulý poutkový systém“, kyvadlový systém a postup po nataženém laně. Vyzkoušeli si záchranu tonoucího z raftu a plavání v tekoucí vodě, které má svá pravidla „Plave se s vztyčenou hlavou, nohama dopředu. Je důležité mít přehled o ostatních a snažit se proplout vodními jazyky, kde je voda nejhlubší. Nárazy o kameny se tlumí nohama," vysvětlil Berger.

Klidná hladina rybníku Pisáky u Příšovic vybízela k činnostem jako je transport raněného, skupinové plavání, svlékání ve vodě a skryté plavání pomocí maskování. Vojáci se snažili plavat tiše, vyráběli si plovoucí předměty pro skrývání a plavání, využívali přírodní materiál pro vlastní maskování a úkryty v převislých březích, aby vytvořili zdání, že po hladině plave předmět nikoliv osoba.

V závěru kurzu museli vojáci prokázat nejen praktické dovednosti, ale i teoretické znalosti. Čekal je písemný test zaměřený na základy hydrologie, povinnosti řídícího při výcviku a možné rizikové faktory.