Hohenfels: Škola pro bojovníky

Autor: Vladimir Marek

Na základně US Army v německém Hohenfelsu se na misi v Afghánistánu připravují nejen Češi. Výcvikem před nasazením v misi ISAF zde musejí projít také všechny americké jednotky.

Výcvikový prostor Hohenfels poblíž Norimberku zřídila německá armáda v roce 1938. Za druhé světové války zde byl vybudován zajatecký tábor pro polské, jugoslávské, ukrajinské a později i britské a americké válečné zajatce. Koncem války, 22. dubna 1945, ho osvobodila americká armáda. Ta také začala oblast o rozloze zhruba šestnácti tisíc hektarů využívat pro dislokaci svých jednotek a výcvik. Jednalo se o druhý největší výcvikový prostor, který měla v Evropě k dispozici. Jeho součástí jsou nejen lesy a pastviny, ale i vodní plochy, a dokonce také zřícenina hradu Hohenburg, který pochází z desátého století.

Krátce po vzniku bundeswehru v roce 1955 tady byla dislokována i první německá jednotka. Kromě výcviku americké a německé armády zařízení sloužilo i pro potřeby francouzských, kanadských a britských sil.

Další výraznou proměnou prochází prostor v roce 1988, kdy zde bylo zřízeno bojové výcvikové centrum CMTC (Vombat Maneuver Training Center). Kromě americké armády ho využívaly i další jednotky NATO. V roce 2005 se pak toto zařízení transformovalo ve společné mnohonárodní výcvikové centrum JMRC (Joint Multinational Readiness Center). O pět let později prošlo veškeré zdejší zařízení rozsáhlou modernizací.

Při výcviku se široce využívá bojový simulační systém Miles třetí generace. Mají ho na sobě nejen vojáci znepřátelených stran, ale i komparsisté a novináři, kteří prostor navštíví. Je snaha také je zapojit do hry. Jejich případné zasažení při boji se vyhodnocuje jako výrazná chyba.

V Hohenfelsu byly do nejmenších podrobností vybudovány arabské osady, komunikace, viadukty. Tyto kulisy co nejvěrněji odpovídají prostředí Afghánistánu a Iráku, kde je v současné době nasazeno nejvíce spojeneckých jednotek. V každém z téměř dvou desítek výcvikových zařízení je umístěn kompletní kamerový systém, jehož výstupy se přenášejí přímo do řídicího centra, kde je zpracovávají nejen rozhodčí, ale především počítač. Kamery snímají výcvik z několika úhlů. Během vyhodnocení je možné si každou situaci několikrát přehrát a v případě potřeby i patřičně přiblížit.

V současné době se počet příslušníků JMRC, vojáků společně s občanskými zaměstnanci a rodinnými příslušníky, pohybuje kolem pěti tisíc. Další téměř tři tisíce vojáků zde v pravidelných intervalech cvičí. Místní obyvatele zaměstnává nejen agentura strážící základnu a logistická část velitelství, ale jsou rovněž najímáni jako kompars, s jehož pomocí je navozena co nejreálnější situace při výcviku. Ročně takto pracuje na základně až šest set komparsistů.

Speciálně se vybírají lidé s arabskými kořeny, kteří znají dobře situaci v místech nasazení spojeneckých jednotek, a dokonce i jazyk. Americký prapor, který má na starost výcvik, se skládá z pěti rot. Celkem má sedm set vojáků. Ti jsou schopni velice věrohodně simulovat jakéhokoliv protivníka. Ovládají dokonce i dnes již zastaralé taktiky mechanizované rojnice. K dispozici mají desítky tanků, obrněných vozidel a několik stovek kusů kolové techniky. A to včetně té nejmodernější. Většinou se jedná o výzbroj, kterou s ohledem na určitou opotřebovanost vyřazují jednotky ISAF. Takže jsou na ní vidět šrámy z bojů například v Afghánistánu.

• Převzato z časopisu Areport č. 5/2011