Historie 95. výročí československého vojenského letectva

Autor: kapitánka Denisa Vernerová, tisková a informační důstojnice 21. základny taktického letectva Čáslav

Dny otevřených dveří letiště Čáslav byly i v minulosti spojovány s upomínáním na události či osoby, které se nesmazatelně vryly do naší letecké historie. V této tradici chceme pokračovat i v případě nadcházejícího „Open Day 2013“, a proto je Den otevřených dveří letiště Čáslav konaný 25. května spojen s 95. výročím československého vojenského letectva. Sluší se tedy připomenout z těchto devadesáti pěti let alespoň to nejvýznamnější.

Když se 3. října roku 1918 sešli na Střeleckém ostrově v Praze letečtí důstojníci rakousko-uherské armády českého původu a ustanovili „Letecký sbor Československé armády“, asi nemohli tušit, že tímto činem vlastně založili Československé vojenské letectvo. Navzdory tomu, že jeho začátky nebyly nijak jednoduché, dokázala mladá republika za necelých 21 let své existence vybudovat respektovanou a mezinárodně uznávanou leteckou sílu postavenou na letadlech čs. konstrukce, které vyráběly letecké továrny Letov, Aero, Avia a později i Praga. Na počátku své existence, na konci roku 1919, mělo čs. vojenské letectvo přibližně 150 letounů různého určení a z toho přibližně 50 letounů bojeschopných. K 1. září 1938 bylo ve stavu vojenského letectva celkem 1514 letounů, z nichž bylo 40 % stíhacích, 40 % zvědných a pozorovacích a 20 % bombardovacích.

Současně vyrostla celá řada skvělých pilotů a mnozí získali i významná mezinárodní uznání. Lze zmínit například naše „krále vzduchu“: štábního kapitána Františka Malkovského a nadporučíka Františka Nováka, dále rotmistra Petra Širokého, četaře Josef Hubáčka a mnohé jiné.

Bezprostředně po obsazení českých zemí německou brannou mocí dne 15. března 1939 emigrovaly stovky bývalých vojenských letců a dalších příslušníků čs. vojenského letectva nejprve do Polska a následně do Francie a Anglie. Jejich účast v bojích na frontách druhé světové války patří k nejslavnějším kapitolám našich novodobých vojenských dějin. V Polsku, ve Francii a Velké Británii a nakonec i v Sovětském svazu tvořili jednu z nejvýznamnějších složek československé zahraniční vojenské akce. Permanentní přítomnost československých křídel na evropském válečném nebi nemálo přispěla k naplnění cílů toho, čemu se tehdy říkalo „československá věc“, tedy k znovuobnovení suverenity a samostatnosti československého státu.

Českoslovenští letci byli vítaným a platným příspěvkem k celkovému válečnému úsilí. Polské tažení, takzvaná podivná válka, i následná bitva o Francii, heroické měření sil v bitvě o Británii, noční obrana britských ostrovů, strategická bombardovací ofenzíva, úspěšná účast v bitvě o Atlantik, nonstop ofenzíva o nadvládu ve vzduchu, kombinovaná operace u francouzského Dieppe, invaze do Normandie, výsadkové operace v Nizozemí a na Rýně, to vše se stalo svědky vítězství i pádů československých letců na západním bojišti. Jenom v rámci svého působení v britském Královském letectvu vykonali čs. letci celkem 43 500 operačních letů s náletem 100 530 operačních hodin. Sestřelili nebo poškodili celkem 362 nepřátelských letounů, vykonali bezpočet zdařilých útoků na nepřátelskou železniční, silniční a lodní dopravu, stanoviště protiletadlového dělostřelectva, letištní zařízení a lehká opevnění. Bombardovací letci svrhli na nepřátelské cíle celkem 2 437 000 liber pum a 93 000 kusů zápalných pum a napadli několik desítek nepřátelských povrchových plavidel a ponorek, z nichž několik potopili. Druhou stranou téže mince však byly více než padesátiprocentní ztráty.

Samozřejmým a logickým přáním československé exilové vojenské i politické reprezentace bylo zakončit svou bojovou cestu na území vlasti, kam se rychle blížila východní fronta. Proto byla počátkem roku 1944 odeslána z Velké Británie skupina československých stíhacích pilotů na východní frontu. Utvořila tak základy československé letecké jednotky na východní frontě. Její letci i technický personál se s úspěchem zúčastnili bojů ve Slovenském národním povstání a v posledních válečných týdnech se podíleli na osvobozování Československa. Provedli celkem 1 490 operačních letů, nalétali 1 385 operačních hodin, dosáhli 31 vzdušných vítězství a na nepřítele svrhli 130 tun pum.

Boje našich letců na západní i východní frontě proto neodmyslitelně patří k tradicím našeho současného vojenského letectva. Zkušenost 2. světové války ukázala potřebu pevných spojeneckých svazků a potvrdila nutnost budování silného a moderního vojenského letectva. Je proto pochopitelné, že i v poválečném období byla čs. vojenskému letectvu věnována nemalá pozornost. Postupně došlo k zavedení proudových a posléze nadzvukových letadel, vytvoření samostatného dopravního i vrtulníkového letectva. Významné místo měly i výcvikové proudové letouny čs. výroby (L-29 DELFÍN a L-39 ALBATROS), které sloužily kvalitnímu výcviku našich pilotů a zároveň byly úspěšně prodávány i do zahraničí.

Na československém nebi se objevily legendární „Migy“, „Suchoje“, vrtulníky „Mil“, dopravní „Antonovy“, „Tupolevy“ a řada dalších leteckých legend. Více než 400 bojových letounů a 100 vrtulníků, které měla ČSLA ve výzbroji v roce 1989 spolu s dobře vycvičeným leteckým personálem nejlépe dokazuje, že letectvu byl přikládán opravdu velký význam.

Současně však bylo toto období v čs. vojenském letectvu spojeno s jednoznačnou politickou orientací země na Sovětský svaz a ideologii komunismu. Čs. vojenské letectvo vyzbrojené moderními letadly a vrtulníky sovětské provenience mělo být zneužito k vedení útočné války proti západním demokraciím.

Devadesát pět let je opravdu dlouhá doba a jen stěží se vybírá to opravdu nejdůležitější a nejpodstatnější. Ať je tedy toto malé zastavení věnované československé a české letecké historii povzbuzením a motivací nejen k návštěvě našeho leteckého dne, ale také impulsem k tomu, abychom v naší minulosti hledali vlastní hrdiny a slavné a následováníhodné události, které v realitě dnešní současnosti tolik potřebujeme.