Generál Řehka ocenil vojáky, kteří pomáhají klientům chráněného bydlení Pastelky

Autor: Barbora Popovová

Služba v uniformě není jen o plnění rozkazů a vojenském výcviku. Je závazkem k odpovědnosti, solidaritě a ochotě pomáhat tam, kde je to potřeba – závazkem, v němž voják chápe svou roli i jako službu společnosti. Tyto hodnoty, k nimž se voják zavazuje při vojenské přísaze, dávají službě v uniformě hlubší smysl a přesahují rámec běžného povolání. Důkazem jsou příběhy sedmi vojáků, které za dlouhodobou a nezištnou pomoc chráněnému bydlení Pastelky ocenil náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Karel Řehka.

„Armáda je nedílnou součástí společnosti a vy, vojáci, kteří se zapojujete do pomoci tam, kde je to potřeba i mimo služební činnost, to jasně potvrzujete,“ řekl na úvod setkání generál Řehka oceněným. Ty spojuje jedno – ochota vystoupit ze stereotypu vlastní profese a nabídnout své schopnosti v úplně jiném kontextu.

Chráněné bydlení Pastelky představuje v prostředí sociálních služeb příklad toho, že i lidé s mentálním či kombinovaným handicapem mohou žít důstojný a bezpečný život plný radosti. Za vznikem a dlouhodobým rozvojem tohoto zařízení stojí jeho zakladatelka a ředitelka Jiřina Helthová – osobnost, jejíž jméno se stalo synonymem pro lidskost, odvahu a nekompromisní respekt k člověku.

„Vojáci nabízejí fyzickou pomoc, podporu a empatii tam, kde je potřeba. V Pastelkách dokázali přetavit své dovednosti a ochotu v konkrétní podporu a ukázali tak, že mají nejen srdce vojáka, ale i velké lidské srdce, které vidí i ty, jež bývají společností přehlíženi,“ uvedla brigádní generálka ve výslužbě Lenka Šmerdová, dlouholetá podporovatelka této spolupráce.

Každý z oceněných k pomoci přistupuje jinak, všichni však se stejným cílem – být užiteční. Za vznikem spolupráce s Pastelkami stojí jeden z oceněných, četař Petr Stach. Ten obléká uniformu od roku 2019 a svým přístupem a nasazením dokázal postupně zapojit nejen kolegy ze svého domovského útvaru – 73. tankového praporu, ale také kamarády a vojáky z dalších útvarů.

Rotný Milan Valouch, který slouží v armádě více než 10 let, vnímá pomoc Pastelkám jako možnost vytrhnout klienty ze stereotypu, potěšit je a vracet jim úsměv do tváře. Právě drobné radosti a lidský kontakt jsou pro něj hlavní motivací, proč se do aktivit opakovaně zapojuje jako řidič a pomocný pracovník.

Kapitánka Petra Kroutilová obléká vojenskou uniformu od roku 2003 a považuje pomoc druhým za jednu ze zásadních životních hodnot. Největší odměnou nejsou podle ní slova uznání, ale úsměvy, dobrá nálada a pocit poctivě odvedené práce. Podobně to vnímá i nová příslušnice 91. skupiny informačního boje – nadrotmistryně Denisa Menšíková, kterou těší spontánnost a nepředvídatelné reakce klientů, jejich upřímnost a dobré srdce.

Četařka Anna Švábeníková našla v pomoci Pastelkám hluboký smysl především v práci s dětmi. Radost a bezprostřední vděčnost, kterou vnímá při společných aktivitách, považuje za důkaz, že úsilí vojáků má skutečný a hmatatelný dopad. Součástí armády je od roku 2019.

Desátnice Kateřina Gáborová vstoupila do aktivní zálohy v roce 2018, o dva roky později se stala vojákyní z povolání. Zkušenosti z Pastelek popisuje jako možnost uplatnit své schopnosti v úplně jiném prostředí.

Četař Roman Novotný, jenž slouží od roku 2016, se zapojil do organizace akce pro Pastelky poprvé v roce 2023 jako náhradník. Běžný pracovní úkol se podle něj velmi rychle změnil v mimořádný zážitek. Zdůrazňuje, že právě bezprostřednost a otevřenost klientů je to, co mu dává největší smysl – a jejich upřímný úsměv je pro něj nejvyšší odměnou.

V prostředí Pastelek vládne pozitivní rodinná atmosféra. I proto se Pastelky staly místem, kam se ocenění vojáci opakovaně vracejí – nikoli z povinnosti, ale z vnitřního přesvědčení.

„Technologie lze nakoupit, ale charakter lidí nahradit nelze. Vojáci, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas, energii a schopnosti druhým, často daleko za hranicí svých služebních povinností ukazují, že služba v uniformě by měla být hodnotovým závazkem. A pokud si chceme udržet armádu, které společnost důvěřuje, musíme si takových lidí vážit a vytvářet jim podmínky, aby mohli tyto hodnoty žít i předávat dál,“ dodal na závěr vrchní praporčík AČR, štábní praporčík Michal Gural.