Generál Petr Pavel: V NATO se stáváme černým pasažérem

Autor: (oha)

Česká armáda za současného stavu není schopna adekvátně a včas reagovat na nenadálou krizovou vojenskou situaci. Tristní, ale pravdivý obraz o stavu ozbrojených sil představil členům sněmovního výboru pro obranu náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Petr Pavel během jejich výjezdního zasedání na Měříně.

„Chci být u toho, abychom zajistili vnější i vnitřní bezpečnost tohoto státu tak, jak se má,“ bezprostředně na prezentaci o stavu Armády ČR reagoval poslanec za ČSSD Václav Klučka. Silné emoce vzbudil projev armádního generála Petra Pavla oprávněně.

Pokud by k nenadálé krizové vojenské situaci skutečně došlo, armádě bude chybět personál i materiál. Takzvaná válečná struktura armády, kdy do služby nastupují kromě vojáků z povolání aktivní zálohy a povinné zálohy – tedy bývalí vojáci z povolání – počítá s číslem 42 tisíc. Armáda je ale v současné době schopná dát dohromady jen pětinu.

„Potenciální mobilizační báze pro obranu státu, tedy množství občanů, z nichž můžeme podle branného zákona teoreticky vybírat, je něco přes šest milionů. Z toho vojáků v záloze (pozn.: povinné) je pouze 1,5 milionu. A těch, kteří by z tohoto počtu byli připraveni k okamžitému nasazení, tedy mají novodobý výcvik ne starší než pět let, je necelých osm tisíc. Použitelných příslušníků aktivní zálohy je přibližně 1 250. Dohromady je to tedy devět tisíc vojáků, které bychom mohli v krátké době povolat k doplnění armády, aby mohla plnit své úkoly,“ řekl armádní generál Petr Pavel s tím, že docvičení zbývajících 33 tisíc mužů by trvalo zhruba rok a stálo nemalé peníze.

Včas by armáda nebyla schopná pořídit ani materiál, který nyní nemá. Největší deficit mají pozemní síly, kterým se nedostává munice za 4 miliardy korun. „Jedná se nejen o munici na výcvik, ale především o tu, která chybí v zásobách,“ zdůrazňuje Petr Pavel. Ony zásoby, které mají vojákům vydržet na 30 dní, jsou přitom pro fungování jednotky v boji klíčové. „Každá jednotka v rámci NATO, jež je takzvaně Combat Ready, musí být v tomto ohledu soběstačná právě oněch 30 dnů do doby, než začne fungovat alianční systém zásobování,“ dodává Pavel.

Nedostatek ale pociťují i ostatní. Vzdušné síly by potřebovaly doplnit munici za 1,6 miliardy, kromě toho armádě chybí 2 300 balistických vest a přileb, bojové dávky potravin, a často zmiňovaná výstroj.

Co se týče zásob techniky, která by byla v případě ohrožení státu nasazena, tam je první zpráva pozitivní: naplněnost je 100 procent. Problém ale je, že se jedná o nemodernizované tanky T-72, BVP a další techniku ještě z dob Varšavské smlouvy. Ta by podle Petra Pavla pomohla v České republice, ale už ne v zahraničí. „Pokud jde o doplňování ztrát jednotek vyslaných mimo ČR, tam by tato technika byla zcela nevyhovující z hlediska nekompatibility s technikou aliančních partnerů.“

Armáda, potažmo celá Česká republika, tak dnes – ve světle nových světových hrozeb a nepokojů na východ od našich hranic – doplácí na dlouhodobý nezájem o vlastní obranu. Zatímco v roce 2008 představoval rozpočet resortu 54,2 miliardy korun a v Armádě ČR sloužilo téměř 25 tisíc vojáků, nyní má o tři tisíce a 12 miliard méně. Úkoly se přitom nezměnily. „Zázraky se dělat nedají a my lhát nechceme. Myslíme si, že lakovat na růžovo v oblasti obrany by se nám všem mohlo velice vymstít,“ řekl poslancům.

Jak na tom tedy dnešní armáda je? AČR je schopná reagovat na možný krizový vývoj na Ukrajině s určitými omezeními. V mírovém stavu je schopná zabezpečovat základní schopnosti, ale pro jejich 100% naplnění jí chybí téměř 20 miliard. Z minulosti si s sebou armáda „táhne“ dluh 90 miliard a i díky tomu může při stávajících počtech své schopnosti pouze udržovat, ale už ne je rozvíjet. „Co se týče schopnosti plnění závazků vůči NATO, tam jsme na tom jako na semaforu na rozmezí žluté/červené. S podstatnějšími omezeními jsme schopni závazky plnit, ale už se spíš stáváme tím černým pasažérem.“

Za poslance, kteří napříč spektrem prezentaci vysoce ocenili, reagoval mimo jiné Václav Klučka: „Vážím si slov pana ministra, protože začínám vidět soulad mezi prezentací náčelníka generálního štábu, problémy, které jsou v armádě, a tím, co je politikum této věci. Jsme politikové a tyto potřeby musíme krýt (…). Chci být u toho, abychom zajistili vnější i vnitřní bezpečnost tohoto státu tak, jak se má. A já jsem z této prezentace pochopil, že je to velmi zapotřebí.“