Generál Bečvář zahájil výstavu věnovanou ženám hrdinkám

Autor: majorka Vlastimila Cyprisová, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb Armády České republik

Ve čtvrtek 18. srpna 2016 zahájil náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Josef Bečvář další z pravidelných výstav na Vítězném náměstí v Praze 6, nazvanou Ženy na bojištích a v zázemí.

Výstava vybočuje z rámce těch předchozích, které se věnovaly českým vojenským tradicím, v nichž dominovali převážně muži. Prvními vojákyněmi v novodobé české historii se staly v roce 1942 v Buzuluku dobrovolnice, které oblékly uniformu a prošly základním výcvikem, aby mohly bojovat na frontě s nacistickými okupanty.

 Výstava o ženské statečnosti se neomezuje pouze na ryze vojenskou stránku, ale je věnována i ženám – hrdinkám domácího odboje a těm, které musely snášet útrapy nacistických koncentračních táborů. Zmiňuje také vojákyně v dnešní armádě, jejichž škála zařazení je opravdu široká.

 „V současné Armádě České republiky, v níž ženy tvoří 13 procent, nejsou začleněny pouze v tradičních ženských oborech u spojařů, či zdravotníků a administrativě. Běžně se účastní i náročných a nebezpečných zahraničních operací,“ uvedl generál Bečvář během svého vystoupení a dodal:  „Také proto jsem uvítal zaměření této expozice, která nenásilně propojuje minulost se současností a nabízí vzor jak pro naše kolegyně v uniformách AČR, tak i pro ty, které o vstup do ní teprve uvažují.“

 Autory Jiřího Plachého a Jindřicha Marka z Vojenského historického ústavu vedla ke vzniku výstavy myšlenka, že ženy jsou často statečnější než muži. „Každá válka i období nesvobody je psychickou zátěží i ohrožením života především pro ženy, které se obávají o své blízké. O to větší respekt a úctu si zaslouží ženy a dívky, které jsou ochotny riskovat své životy v boji za svobodu,“ zdůraznil Marek.

 Ženy se svými činy, odvahou a statečností zapsaly do vojenské historie

 Hrůzné scény z bojů na Dukle během 2. světové války zažila poručice ve výslužbě Věra Holuběva, která nastoupila jako radiotelegrafistka k československému spojovacímu praporu: „Na válku mám hrozné vzpomínky, když si vybavím všechny ty mrtvé a raněné, mám dodnes nepříjemné pocity.“

Její starší sestra Vanda Biněvská se díky svému nadprůměrnému střeleckému talentu stala snajperkou. Výrazných úspěchů v této dovednosti dosáhla i Marie Ljalková. Ovšem nejslavnější odstřelovačkou se stala Ljudmila Pavličenková s bilancí 309 potvrzených zásahů. Po bitvě u Sokolova však exilové československé ministerstvo národní obrany rozhodlo, že by ženy neměly být nasazovány v první linii.

 Mnohé ženy se staly průkopnicemi ve svém oboru a zasloužily se tak o jeho rozvoj. Mezi ně řadíme například plukovnici ve výslužbě Věru Perlingerovou. Celý život pracovala v letectví a věnovala se řízení letového provozu. I její zásluhou odborníci vyvinuli pasivní sledovací systém a pojmenovali ho po ní Věra. „Pochopila jsem složitost a odpovědnost za řízení letového provozu a jeho koordinaci s provozem civilních letadel. Proto jsem se rozhodla iniciovat potřebnou modernizaci a přesvědčit o tom odborníky,“ popsala svůj záměr Perlingerová.