Exkurze do historie – čs. pohraniční opevnění

Autor: praporčice Markéta Beran Gecová

Příslušníci Velitelství společných sil v rámci velitelské přípravy navštívili v uplynulém týdnu několik fortifikačních objektů u města Králíky, které jsou součástí systému československého pohraničního opevnění budovaného na obranu Československé republiky.

Po mocenském nástupu hitlerovského nacismu v roce 1933 nejvyšší velitelé čs. armády intenzivně pracovali na nové koncepci obrany státu, která by efektivně ubránila svrchovanost Československé republiky a ochránila by zemi před nebezpečím náhlého vpádu nepřátelských vojsk.

V roce 1935 byla zahájena na hranicích naší republiky výstavba mohutného fortifikačního systému. Během tří let bylo postaveno podél hranice Čech a Moravy přes 200 těžkých a okolo 10 000 lehkých objektů za 2,5 miliardy korun. Jejich úkolem bylo zadržet nepřátelský útok na hranicích a vytvořit časový prostor potřebný pro příchod vlastních, případně spojeneckých vojsk. Československé opevnění patřilo v meziválečném období mezi nejdokonalejší pevnostní systémy v Evropě.

Prvním zastavením v exkurzi do naší historie byl pěchotní srub K-S 14 ,,U Cihelny“. Příslušníky Velitelství společných sil seznámil štábní praporčík Libor Pliešovský, který je dlouhodobým nadšencem v oblasti vojenské historie, s účelem a technickými údaji srubu. ,,Výstavba opevnění byla jasný signál, že se hodláme bránit.“ Nedílnou součástí našeho opevnění byl celý systém překážek, nejenom obvodových okolo srubu, ale také intervalových mezi jednotlivými objekty. Tyto bariéry však již nejsou v terénu mnohdy vidět.

Nesmazatelnou připomínkou odhodlání příslušníků tehdejší armády bránit republiku s nasazením svých životů je oběť četaře Arnošta Hrada, který se v noci 3. října 1938 zastřelil bezprostředně po kapitulaci a při nucené evakuaci srubu. Zanechal po sobě i dopisy na rozloučenou. Svému veliteli napsal: ,,Můj otec padl za vlast. I já bych rád za ni život položil, ale nemohu přežít, abych dobrovolně a bez boje opustil půdu, pro niž otec položil život."

Dnešní podoba areálu je výsledkem mnohaletého úsilí o vytvoření vojenskohistorické muzejní technické památky představující soustředěný výsek ze systému československého pohraničního opevnění. K-S 14 patří mezi nejlépe opravené těžké objekty v této oblasti.

Vojáci dále navštívili dělostřeleckou tvrz Hůrka představující vůbec největší typ objektu čs. opevnění. Jedná se o typickou moderní dělostřeleckou tvrz ze 30. let 20. století. Během exkurze jim průvodce nastínil nejen technické podrobnosti, ale i zajímavosti z běžného života příslušníků pevnostní jednotky: ,,První z dovedností, které se vojáci museli naučit, bylo třeba ovládání splachovacích záchodků. V té době totiž tato vymoženost byla vzácností a mnozí z nováčků se s ní setkali vůbec poprvé.“ Tvrz Hůrka je rozsáhlý podzemní komplex, který je zabezpečen a vybaven tak, aby pevnostní jednotka mohla v případě napadení nepřítele hájit svou tvrz až 3 měsíce bez nutnosti zásobování zvenčí.

Žádná jiná tvrz nepoutala tolik německé pozornosti, jako právě Hůrka. Bojové objekty jsou silně poznamenány zkouškami z doby okupace, kdy Němci opakovaně testovali odolnost povrchových objektů dělostřelectva i ženijními náložemi. Druhou takovou byla tvrz Adam, na které se nacvičoval útok na belgickou pevnost Eben-Emael.

Posledním zastavením po pevnostech se stal pěchotní srub K-S 5 ,,U potoka“. O objekt se v současné době stará Klub vojenské historie Kralka, pod vedením Jiřího Vaněčka, který se snaží uvést jej do podoby z roku 1938. Tehdy se jednalo o silně vyzbrojený objekt původně osazený třemi pancéřovými věžemi, takzvanými zvony. Celkovou výzbroj kromě osobních zbraní posádky tvořily dva protitankové kanóny, 5 těžkých kulometů, 6 lehkých kulometů. ,,Všechno vybavení včetně demontovaných překážek nakonec použili Němci zejména na „Atlantickém valu“ proti spojencům. To ostatně předpokládal i Jan Masaryk, který v roce 1938 působil jako velvyslanec ve Velké Británii, když byl seznámen s výsledky Mnichovské dohody,“ komentoval prohlídku štábní praporčík Libor Pliešovský, který celou akci pro příslušníky velitelství připravil.

Základním cílem rekonstrukce a zachování části bývalého čs. obranného pevnostního systému jako vojensko-technické památky je zdokumentování dokonalosti čs. fortifikačního umění i odkaz historických událostí – odhodlání čs. lidu k obraně své vlasti i mnichovské zrady spojenců v pohnutých dnech roku 1938. Teprve po prohlídkách srubů a tvrzí lze pochopit, jak dokonalým technickým a vojenským dílem čs. opevnění bylo.