17.8.2009
Do očí se draly slzy smutku
Už 14 let uplynulo od 5. srpna 1995, kdy při plnění mise OSN UNCRO v bývalé Jugoslávii zahynuli podporučík in memoriam Petr Valeš a podporučík in memoriam Luděk Zeman.
Tragickou událost si každoročně připomínají u hrobu podporučíka Petra Valeše jeho kamarádi, spolubojovníci ze 3. čety 1. roty české jednotky v jeho rodišti – v Rožmitále na Šumavě. Spolu s rodiči a blízkými tehdy dvaadvacetiletého vojáka, který šel pomáhat nastolit mír do etnickým násilím zmítané bývalé Jugoslávie, vždy vzpomínají na dobu, kdy na pozorovacím stanovišti – tangu 23, vojenskou terminologií označeného jako Repetitor, zasypaly české pozorovatele v modrých přilbách minometné granáty.
Ten den po mohutném minometném přepadu a následném leteckém bombardování hlásil velitel čety dva mrtvé a tři zraněné. Zároveň žádal o povolení opustit monitorovaný prostor, protože zóna oddělující znepřátelené strany se stala tankovým bojištěm.
Jedenadvacet bývalých vojáků jednotky v sobotu 15. srpna 2009 spolu se svým bývalým velitelem, dnes plukovníkem Jaromírem Alanem, v Rožmitále na Šumavě uctili památku svého kamaráda.
„To období ofenzívy bylo velmi složité. Dvanáct předlouhých dnů jsme byli úplně odříznuti od okolních jednotek, bez spojení, bez potravin, pohonných hmot, a na naše stanoviště dopadalo neskutečné množství minometných granátů. Byla to neutěšená situace. Kolektiv mých vojáků se ale dokázal v té těžké chvíli těsně semknout a vzniklo přátelství, které je z těch, jež trvají celý život,“ svěřil se plukovník Jaromír Alan.
Připomněl, že po smrti kamarádů dostali jeho vojáci šanci vrátit se domů. Ani jeden z nich ji nevyužil. "Tango" opravili a pokračovali v plnění úkolů mise až do jejího konce.
Původně neformální setkání Petrových kamarádů s rodiči a jeho blízkými letos získalo punc pietní oficiality, kterou umocnili příslušníci Čestné jednotky Posádkového velitelství Praha.
S organizací pietní vzpomínky pomohla starostka obce Alena Ševčíková a Sdružení válečných veteránů, které letošní akci zastřešilo, zastupoval první místopředseda SVV ČR Ladislav Sornas.
Ten předal mamince podporučíka i.m. Petra Valeše – Evě Valešové Bronzový kříž Sdružení válečných veteránů, který udělilo jejímu synovi posmrtně celorepublikové předsednictvo této organizace. Přítomni byli rovněž zástupce ředitele Krajské vojenské správy z Českých Budějovic podplukovník Milan Kempský a terénní pracovník Krajského vojenského velitelství České Budějovice podplukovník v záloze Milan Čajdík.
Při kladení smutečních kytic a věnců k hrobu jednoho ze šesti vojáků, kteří na Balkáně položili své mladé životy, a písni Michala Tučného s názvem "Tam u nebeských bran", kterou zpívali všichni sborem, se téměř všem přítomným tlačily do očí slzy smutku nad zmařeným mladým životem.