Boj zblízka
Obrázek x z y
5.2.2013
V posledním lednovém týdnu absolvovali průzkumníci ze 132. dělostřeleckého oddílu v brdských horách výcvik v přežití.
Program třídenního výcviku byl nabitý k prasknutí. Na spánek a odpočinek v něm nebylo záměrně místo. Před vojáky stála jediná priorita - splnit úkoly speciální tělesné přípravy a takzvaně přežít v extrémních podmínkách. V průměru tři hodiny spánku na jeden den byly dostatečnou odměnou za zvládnutí nočních přesunů. Ty vojáci absolvovali s třicetikilovým batohem na zádech a se zbraní v ruce. Pro krátký odpočinek si museli v mokrém sněhu narychlo zbudovat přístřešky pro přenocování. Někteří ani nezabrali a už zase museli dál.
Časový harmonogram a tým instruktorů pod vedením náčelníka skupiny přípravy oddílu poručíka Radka Vodičky byl totiž neúprosný. Hluboké sněhové pláně dělostřelečtí průzkumníci zdolávali na sněžnicích a dvacetimetrový skalní masív na Jindřichově skále slanili i s materiálem. Po ošetření simulované amputace dolní končetiny rychle vytvořili nosítka z přírodních materiálů a svého kolegu dopravili do bezpečí. Tam přivolali takzvaný MEDEVAC. Každý průzkumník během přežití také absolvoval výcvik v boji zblízka s nožem a se střelnou zbraní, zrychlený přesun s překonáním vodního toku a simulované navedení dělostřelecké palby do určeného sektoru (tzv. CFF Call for Fire).
Výcvik probíhal jako v reálném bojovém nasazení. Na tvářích vojáků se v posledních hodinách nedala přehlédnout únava. Někteří si sáhli až na samé dno svých fyzických a psychických sil. Všichni však vydrželi a sami sobě i svým kolegům z jednotky dokázali, že jsou vojáky na svém místě. „V průběhu výcviku jste všichni přistupovali k plnění úkolů nadmíru aktivně i přes vědomí, že to bude bolet. Nejvíce chci vyzdvihnout vaši vzájemnou spolupráci a podporu v rámci jednotky a také to, že jste extrémní zatížení kompenzovali udržováním dobré nálady, čímž jste motivovali ostatní, kteří právě prožívali krizi,“ zhodnotil na závěr výkon průzkumníků poručík Vodička.