Cvičili nováčky i zkušené letce, kteří nebyli ve vzduchu 15 a více let

Autor: major Jan Šulc, oddělení komunikace s veřejností, Generální štáb AČR

V pátek 8. dubna se na Generálním štábu uskutečnil slavnostní nástup devatenácti příslušníků jednotky AMT (Air Mentoring Team).

Tito čeští vojáci se od počátku prosince loňského roku až do konce letošního března podíleli ze základny KAIA v Kábulu na výcviku leteckého a pozemního personálu Afghánské národní armády na vrtulnících Mi-24 a nově i Mi-17.

Jednotku pod velením podplukovníka Petra Kratochvíla tvořili opět příslušníci 22. základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, 23. základny vrtulníkového letectva Přerov a 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely.

Jak zdůraznil na nástupu plukovník Jaroslav Kankia, zástupce ředitele Společného operačního centra MO, který vojákům předal medaile ministra obrany Za službu v zahraničí: „Nejen, že jste navázali na velmi dobrou pověst našich předchozích týmů, ale tím, že jste rozšířili svou působnost i o výcvik posádek vrtulníků Mi-17, jste dále posílili náš podíl na nesmírně důležitém rozvoji schopností afghánských ozbrojených sil. Znovu se tak potvrzuje, že příslušníci české armády mají unikátní schopnost efektivně předávat své znalosti. Věřte, že díky a uznání, která na vaše výkony slyšíme od koaličních partnerů i přímo z afghánské strany, nejsou a nikdy nebyly formální.“

K jeho slovům se připojil i ředitel Sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO brigádní generál Bohuslav Dvořák: „ Myšlenku výcvikových a poradních týmů pro afghánské vzdušné síly jsme s našimi aliančními partnery začali diskutovat již před lety. Vy, stejně jako vaši předchůdci, jste odvedli dobrou práci a v pořádku jste se vrátili domů. Nyní si odpočiňte a naberte další síly. Jak sami dobře víte, je a ještě to bude běh na dlouhou trať, než své poslání naplníme. Jsem hrdý na to, že vzdušné síly české armády znovu prokázaly, že jsou připraveny bezezbytku splnit zadané úkoly.“

Spolupráce našich pilotů i pozemního personálu na výcviku jejich afghánských kolegů přitom není vůbec jednoduchým úkolem. Asi nejlépe to vystihl podplukovník Kratochvíl, který posléze na neformální dotaz náčelníka Generálního štábu Armády České republiky armádního generála Vlastimila Picka, jaké že bylo létání s Afghánci na strojích Mi-17, stručně odpověděl: „Zajímavé.“

O něco jednodušší situaci měla ta část jednotky, která pokračovala s přípravou personálu na vrtulnících Mi-24. Jak řekl podplukovník Kratochvíl: „Věděli, do čeho jdou, s kým, jak a na jakých mašinách budou létat. Na nás však čekal úplně nový úkol a dosud neznámí afghánští partneři, celkem 78 pilotů velmi rozdílné úrovně a zkušeností.“

Naši letci tak například pomáhali afghánským velitelům s jejich otestováním a s doporučením, který z mužů se více hodí na pozice kapitána vrtulníku a který by měl zatím usedat ve stroji jen na pravém pilotním sedadle. „Mnozí z nich měli hodně zkušeností, ale nelétali třeba 15 i 20 let, a to je pak hodně znát. Další naopak přišli čerstvě ze škol v zahraničí, kde létali s jinými stroji a ty bylo nutné na Mi-17 přeškolit,“ říká podplukovník Kratochvíl. Různá tedy byla jak vstupní úroveň letců, tak i jejich pokroky. „Většinou dělali rychlé pokroky, snažili se poučit a odstraňovat své chyby, některým to ovšem šlo pomaleji a jiní jen stagnovali. U takových, u nichž bohužel stále platilo, že stroj létá s nimi a ne oni s ním, jsme bohužel museli doporučit i přeřazení,“ uzavřel své zkušenosti z Afghánistánu podplukovník Kratochvíl.