Činnost v palebném postavení i přesuny konvojů cvičili strakoničtí vojáci na Boleticích

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku

Příslušníci druhé baterie 252. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic absolvovali tento týden v jihočeských Boleticích náročný výcvik, který slouží ke sladění čet protiletadlové baterie.

Cvičení mělo dvě části – odbornou a vševojskovou. Smyslem té první bylo zdokonalit družstva při vedení boje v palebném postavení a sladit činnost na místě velení, včetně jeho výstavby a způsobu řízení boje. Ve druhé části pak vojáci procvičovali přesuny konvojů. Během výcviku důkladně prověřili i schopnosti obrněného vozidla Dingo 2 nejen jako prostředku vhodného pro přepravu družstev RBS-70, nýbrž i pro plnění bojových úkolů.

„Z únorového cvičení jsme získali množství postřehů, jakým způsobem výcvik dál směřovat,“ uvedl velitel baterie kapitán Peter Rabiňák a pokračoval: „Od té doby se nám podařilo odstranit 70 až 80 procent zjištěných nedostatků a jednotka se tak výrazně posouvá dál.“

Mají v sobě to pomyslné „něco navíc“

„Když porovnám svoje zkušenosti s jinými jednotkami, ať už u strakonického pluku, nebo se kterými jsem byl v misi, troufám si říct, že jsem se nikde nesetkal s takovým kolektivem, jako na druhé baterii. Je zde řada osobností, které dokážou motivovat jak samy sebe tak i ostatní. Dokážou strhnout celý kolektiv a fungovat lépe než vojáci, po kterých jsem to kdy musel vyžadovat,“ pochválil své podřízené kapitán Rabiňák a dodal: „Je to jednotka, se kterou bych se nebál kamkoliv vyjet.“

Jak je důležitý fungující tým, potvrdil i rotný Denis Humr. „Není to jen o schopnostech velitele. Když jednotka nefunguje, její velitel sám o sobě nic nezmůže,“ zdůraznil jednatřicetiletý velitel družstva.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Schopnosti vojáků prověřilo během cvičení množství incidentů – nástřely, minometné přepady, nálezy nevybuchlé munice, najetí vozidla na improvizované výbušné zařízení (IED) a řada dalších. Museli rovněž prokázat, že jsou schopni řešit reálnou vzdušnou situaci, kdy jim nepřítele simulovaly vrtulníky Mi-171Š.

„Takto intenzivní činnost OPFOR (skupiny rozehry) jsem ještě asi nezažil,“ řekl rotný Pavel Hammer a zavzpomínal na jeden z nejnáročnějších momentů cvičení: „Naším úkolem bylo spolu s dalším družstvem RBS-70, pod těžkou palbou nepřítele, zabezpečit podporu družstvu pozorovatelů vzdušného prostoru a stáhnout se z palebných postavení zpět na základnu. Při přesunu najel konvoj na IED. Splnit úkol nám trvalo tři hodiny. Když jsme konečně dorazili na základnu, byli jsme propocení skrz na skrz.“

Jeho slova doplnil rotný Denis Humr, který celému konvoji velel. „Zajištění místa incidentu, aktivace QRT (týmu rychlé reakce), vyžádání MEDEVAC pro zraněného vojáka, odtah nepojízdné techniky,“ vyjmenoval jen některé z činností, které vojáci museli řešit. Navíc vše pod stresem, časovým tlakem a dohledem nesmlouvavých instruktorů. „Na druhou stranu mi to ale hodně dalo. Praxe je prostě nejlepší učitel. Důležité pro nás byly i závěrečné briefingy, kdy jsme s instruktory rozebrali naše chyby, kterých se příště musíme vyvarovat,“ uzavřel Denis Humr.