Cíl 40x40 cm, vzdálenost 400 metrů a nasvícení jen blikajícím světlem. Ve Vsetíně se utkali nejlepší odstřelovači

Autor: svobodnice Brigita Ročňáková

Na vsetínské střelnici ZVI se uplynulý víkend uskutečnila mezinárodní soutěž odstřelovačů Take The Throne 2, kterou pořádala Asociace vojenských odstřelovačů. Mezi 30 účastníky z Armády ČR, Policie ČR, Celní správy ČR i civilní PRS (Precision Rifle Shooting) se skvěle dařilo příslušníkům 102. průzkumného praporu. V každé ze tří kategorií obsadili prostějovští dvě stříbrné a jednu zlatou příčku. Výtěžek z akce ve výši 45 tisíc korun byl věnován na konto Vojenského fondu solidarity.

Závodníci byli rozděleni do tří divizí – sportovní opakovací puška, služební opakovací puška a samonabíjecí služební puška. Soutěžilo se ve třech částech: denní střelba s 11 střeleckými disciplínami, noční střelba a 1000 m King, kde se prověřovala schopnost zasáhnout cíl na 1 kilometr. Vzdálenosti se v soutěži pohybovaly mezi 300 a 900 metry. Soutěžící byli nuceni improvizovat, stříleli ve všech situacích z nestandardních poloh, často s využitím různých překážek. Každá položka se od druhé významně odlišovala.

„Jako střelecky nejzajímavější mi připadala noční část. Jednalo se o střelbu na vzdálenost 400 metrů, na cíl o velikosti lidského torza, přibližně 40x40 cm, který byl nasvícen jen slabým, blikajícím světlem. Střelci museli střílet s využitím barikády o třech výškových stupních, a v časovém limitu 90 vteřin provést dva výstřely z každého stupně, “ popsal disciplínu prostějovský odstřelovač T. K.

Za 102. průzkumný prapor se soutěže zúčastnili tři vojáci, každý závodil v jiné divizi. Všichni předvedli vynikající výkony, když si odvezli druhá místa v kategorii sportovní opakovací puška a služební opakovací puška a zlato v divizi samonabíjecí služební puška, kdy prostějovský odstřelovač překonal i zkušené střelce za zahraničí.

„Konkurence z řad kolegů jiných útvarů, potažmo ostatních ozbrojených složek, byla velmi vysoká. Většinu těch kluků znám a vím, jaké výsledky umí dělat. Spousta z nich je za puškou mnoho let, čemuž odpovídají i jejich zkušenosti,“ podělil se o zkušenosti V. H.

Podle jeho kolegy, K. L., byla nejobtížnější noční situace: „Vzhledem k nemožnosti využití přístrojů pro střelbu v noci byl střelec odkázán pouze na částečně nasvícenou záměrnou osnovu. Cíl byl ve vzdálenosti 400 metrů a byl nasvícen jen bodovým, blikajícím světlem. Střílelo se ze tří poloh (nízký klek, vysoký klek, stoj), přičemž se z každé polohy střílely dvě rány. Zásadní bylo zvolit vhodnou, stabilní polohu, aby střelec po výstřelu co nejlépe zvládnul recoil (zpětný ráz) pušky a byl co nejdříve záměrným křížem zpět na cíli. Neméně důležitá byla i dokonalá znalost zbraňového systému, aby ho byl střelec schopen co nejpřesněji ovládat. Na položku byl dán časový limit 90 vteřin a střílelo se v absolutní tmě.“