Skupině českých vojáků se právě podařilo vyhrabat se ze sněhové laviny

Autor: Vladimír Marek

Jedná se naštěstí pouze o jeden z úkolů soutěže horských hlídek Edelweiss Raid 2011. Oběti neštěstí v tomto případě imitují batohy s lavinovým „pípákem“. Nyní je potřeba co nejrychleji nasadit na skialpové lyže stoupací pásy a jít vstříc dalekému hřebenu.

Jak ale soutěžící rychle nabírají nadmořskou výšku, na jednoho z vojáků doléhá nevolnost. Začíná ho silně bolet hlava a břicho. Pravděpodobně nedostatečná aklimatizace. Nedá se nic dělat, skupina musí zpomalit, ubrat ze závodního tempa. Roztrhnout se nesmí, protože rozdíl mezi prvním a posledním může být maximálně 45 sekund.

Soutěž Edelweiss Raid se pořádá v Tuxerských Alpách v okolí rakouského Insbrucku každý druhý rok. Organizuje ji 6. horská pěší brigáda rakouské armády. Jedná se o neoficiální mistrovství světa horských hlídek. Zároveň je to vyvrcholení výcviku rakouských horských jednotek, jejichž vojáci při něm prokazují nejen fyzickou kondici, ale i lyžařské, lezecké, střelecké a další dovednosti ve vysokých nadmořských výškách. Letošního ročníku se účastnilo osmnáct týmů ze šesti zemí. Kromě domácích Rakušanů byly nejpočetněji zastoupeni Němci a Švýcaři. Dále se účastnili Poláci, Belgičané a poprvé také osmičlenné družstvo Armády České republiky složené z nejlepších jedinců útvarů Velitelství společných sil.

„Soutěž trvala sice pouze dva dny, během nich však osmičlenné hlídky při plnění jednotlivých disciplín absolvovaly na skialpových lyžích čtyřicet kilometrů v těžkém zasněženém terénu a překonaly čtyři tisíce metrů výškového rozdílu,“ vysvětluje vedoucí naší výpravy major Jiří Malík. „Náročnost soutěže spočívala především v pohybu ve vysoké nadmořské výšce. Účastníci museli dokonale ovládat lyže, a to jak při výstupech, tak i sestupech. Místy byly sklony svahu nad čtyřicet stupňů. Všechno navíc komplikoval hluboký sníh, který byl v nižší polohách rozbředlý a ve vysokých nahoře zase přemrzlý. Pořadatelé však měli všechno perfektně připravené a zajištěné.“

V soutěži se nejlépe umístili podle očekávání domácí Rakušané, následováni Švýcary a Němci. Naši, především s ohledem na zdravotní indispozici jednoho z členů družstva, museli po prvním dnu ze závodu odstoupit. O to víc by se chtěli postavit na startovní čáru za dva roky znovu. Před tím ale musí zlepšit pohyb ve vyšší nadmořské výšce a především na neupraveném terénu. A samozřejmě také lyžařské dovednosti při sjezdech.