Čeští vojáci v misích mohou na Facebook. Nesmějí tím ale ohrozit jednotku

Autor: Olga Haladová

Ministerstvo obrany letos v lednu zprovoznilo své stránky na sociálních sítích Facebook, Flickr a videokanálu YouTube. Publikovat na nich mohou i vojáci – včetně těch, kteří právě slouží v zahraničních operacích. Pro ně platí jediné omezení: nesmějí zveřejňovat informace, které by mohly jednotku v misi ohrozit.

Incidentů, kdy únik tajných informací zmařil vojenskou operaci nebo vojáky vystavil přímému ohrožení, ve světě za poslední roky přibylo. Ochránit své jednotky tím, že zabrání únikům citlivých dat, se snaží i česká armáda.

Společné operační centrum ministerstva obrany, které za příslušníky české armády během jejich nasazení v zahraničí zodpovídá, vydalo už před dvěma roky nařízení, v němž vyjmenovává, co vojáci smějí a co ne. Z bezpečnostních důvodů se například na sociálních sítích zakazuje zveřejňovat fotografie vypovídající o místě nasazení a charakteru činnosti jednotky, mapy a specifické vybavení. Vojáci mají také zakázáno šířit údaje o chodu jednotky a základny, které „mohou nějakým způsobem vypovídat o režimu příslušníků jednotky a aktuálních bojových schopnostech“.

Podle velení armády mají pravidla svůj význam a jednotky v misích chrání. „Tím, že protivník má schopnost sociální sítě monitorovat, může voják zveřejněním informací ohrozit nejen bezpečnost jednotky, ale i své rodiny,“ říká plukovník Petr Procházka, zástupce velitele společného operačního centra.

Dokládá to událostí, která se stala příslušníku mezinárodních sil právě v Afghánistánu. A případ poukázal na fakt, že bojovníci Talibanu už dávno nejsou jen zarostlí muži v horách, kteří o existenci mobilů a internetu nemají ponětí. Odposlechem telefonu tehdy získali informace o jeho rodině a muže pak vydírali. Podle odborníků může takový psychologický nátlak vojáka vystresovat do té míry, že pak při plnění úkolu selže. A to si žádná armáda nemůže dovolit.

Čechům v Afghánistánu proto nařízení také doporučuje mazat jména a hodnosti osob na zveřejňovaných fotografiích a věnovat zvýšenou pozornost při uvádění veškerých osobních, respektive soukromých informací.

Téměř cokoliv, co se ze základny do světa vypustí, se přitom může druhé straně hodit. I pro laika naprosté banality. Informace o nepřítomnosti některých příslušníků jednotky, jejich zdravotním stavu, popis toho, kudy pojede patrola, nebo kde a na jak dlouho se zastaví. Vším dáváte nepříteli poměrně slušný obrázek o tom, v jakém stavu jednotka je a jaký plní úkol. „Tím, že třeba dopředu prozradím určité postupy, dávám nepříteli návod, jak na ně zareagovat. A rázem je v ohrožení nejen plnění operačního úkolu, ale také životy všech vojáků,“ popisuje Petr Procházka možné následky takové „nevinné“ internetové konverzace.

Odmítá, že vojáci v zahraničních misích mají úplný zákaz komunikace na sociálních sítích, na druhé straně upozorňuje a vyzývá, aby příslušníci jednotek pečlivě zvažovali, co o sobě a svých spolubojovnících na sociálních sítích říkají. „Říká se, že odjezdem do mise začíná každý voják psát svůj příběh. Ten příběh ale v žádném případě nesmí skončit tragicky. Proto jsou v české armádě opatření na ochranu jednotek v operacích pro velitele na všech stupních prioritou číslo jedna,“ uzavírá plukovník Procházka.