Z jednání na letecké základně Spangdahlem
Obrázek x z y
7.10.2014
Česko-francouzský tým si na americké základně vyzkoušel cvičnou kontrolu konvenčních zbraní
Jako signatář Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě má Česká republika mimo jiné za úkol pravidelně kontrolovat stav výzbroje a techniky u ostatních účastnických států. Tentokrát se na takovou inspekci připravovala v sousedním Německu, kde se uskutečnila cvičná kontrola americké základny.
„Členské státy NATO se vzájemně zpravidla neinspektují. Na vojenské základně USA v Německu jsme si tedy s našimi francouzskými a americkými partnery vyzkoušeli, jak bychom postupovali v případě „ostré“ kontroly,“ vysvětlil vedoucí inspekčního týmu za ČR major Marek Fischer.
Inspekce, při níž se zjišťuje, zda počty například bojových tanků, dělostřeleckých systémů nebo bojových letounů a vrtulníků nepřesahují stanovený maximální limit, se sestává z více částí. V té úvodní podává velitel základny týmu informaci o základně, množství a umístění bojové techniky atd. Ve druhé si inspektoři zvolí objekt, který chtějí prověřit. Tým má právo vstoupit do budov nebo staveb, jejichž místo vstupu je širší než dva metry, součástí může být i vrtulníkový přelet – to pro případ, kdy je objekt větší než 20 čtverečních kilometrů.
Za českou stranu se kontroly zúčastnil osmičlenný tým z odboru kontroly odzbrojení Ředitelství zahraničních aktivit, za francouzskou stranu dvoučlenný tým. Doprovázeli je příslušníci Verifikačního centra USA v Evropě DTRA (Defense Threat Reduction Agency).
Podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě inspekční tým prověřil minulý týden početní stav stanovených druhů bojové techniky na letecké základně Spangdahlem v Německu.
„Oba týmy si v praxi ověřily své znalosti a načerpaly nové zkušenosti. Cvičná inspekce přispěla k prohloubení našich dobrých vztahů,“ konstatoval vedoucí inspekčního týmu za Českou republiku major Marek Fischer.
Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě
Smlouva byla podepsána 19. listopadu 1990 po několikaletém jednání mezi představiteli států NATO na jedné straně a Varšavské smlouvy na straně druhé. Smlouva vstoupila v platnost o dva roky později a je zaměřena zejména na snížení celkového počtu konvenční výzbroje a techniky v pěti kategoriích: bojové tanky, bojová obrněná vozidla, dělostřelecké systémy ráže 100 mm a více, bojové letouny a úderné vrtulníky.
Každý účastnický stát má stanovenu maximální národní úroveň počtu výzbroje a techniky ve výše uvedených kategoriích. V době, kdy Smlouva vstoupila v platnost, byly tyto úrovně mnohem nižší než počty skutečně vlastněné výzbroje a techniky jednotlivých účastnických států. Z tohoto důvodu Smlouva stanovila termín na likvidaci nadbytečné výzbroje a techniky. Výsledkem bylo zničení více než 60 tisíc kusů konvenční výzbroje a techniky do konce listopadu 1995. Likvidace techniky pokračovala i po tomto termínu a dosud bylo zničeno přes 100 tisíc kusů konvenční výzbroje a techniky.
V současné době je činnost zaměřena na verifikaci aktuálních počtů konvenční výzbroje a techniky, které je každý účastnický stát povinen uvádět v tzv. roční výměnné informaci a to se stavem k 1. lednu každého roku. Dislokace, ve kterých je uvedená výzbroj a technika umístěna se nazývají deklarovaná místa, kde se nachází jeden nebo více objektů kontroly. Zpravidla se jedná o útvary pozemních sil, letecké základny nebo vojenské výcvikové prostory.
V souladu se Smlouvou je Česká republika povinna přijmout na svém území až tři inspekce deklarovaného místa a dále jednu inspekci stanovené oblasti.
