Česká armáda a české pistole - svazek, který přežil desetiletí

Autor: Olga Haladová

Po útočných puškách od České zbrojovky Uherský Brod zavádí armáda do výzbroje také nové pistole – CZ 75 Phantom. Ministerstvo jich nakoupilo 5 570 kusů a vybavuje jimi v prvé řadě jednotky předurčené do zahraničních operací.

Na pistoli Phantom v ráži 9 mm Luger si nyní zvykají také vojáci 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády. Nové zbraně tu fasují primárně bojové jednotky a zatím si je pochvalují. „V porovnání s původními pistolemi vzor 75 a 82 jsou Phantomy lehčí a snadněji se s nimi manipuluje. Výhodou je také řada bezpečnostních prvků, například ovladač vypouštění kohoutu, nebo dostatečně velký zásobník,“ říká plukovník Milan Schulc, náčelník štábu 4. brigády rychlého nasazení.

S ním souhlasí i zástupce velitele 7. mechanizované brigády podplukovník Pavel Lipka. Podle něj jsou nové pistole Phantom spolehlivé a kvalitní. „První střelby jsme absolvovali nedávno, takže na hodnocení je ještě brzo, ale první dojem je výborný. Je to zbraň nové generace – při střelbě je přesnější, lehce se s ní manipuluje, dobře se drží a jednoduše rozebírá, což je ideální zejména pro její údržbu.“

V zahraničí už typ Phantom, který pokračuje v tradici legendární CZ 75, používají například příslušníci Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar. Kromě těchto zbraní se ale v Afghánistánu střílí i z rakouských glocků, kterými jsou vybaveni mimo jiné vojáci výcvikového a poradního týmu v provincii Wardak, a pistolí vzor 82 v původní ráži munice armád Varšavské smlouvy 9 mm Makarov.

Značné množství různých druhů ručních zbraní „koluje“ mezi vojáky i v České republice. Ještě před pěti lety jich měli ve výzbroji dokonce osmnáct druhů včetně sedmdesáti typů nábojů jedenácti různých ráží. Armáda přitom nezapírá, že jí to způsobuje řadu problémů – včetně finanční náročnosti a komplikované logistiky. Podle ředitele sekce vyzbrojování plukovníka Pavla Bulanta by proto vojáci měli svoji výzbroj unifikovat – bez ohledu na to, kde zrovna slouží. „Vše záleží na tom, jaké budou naše finanční možnosti, ale naší snahou je, aby armáda disponovala stejným typem zbraně – ať už se jedná o útočnou pušku či pistoli v unifikované ráži.“

Armáda používá české pistole už od první republiky

Čeští vojáci upřednostňují krátké ruční palné zbraně z domácí produkce už přes devadesát let. Na rozdíl od pušek, lehkých a těžkých kulometů, které vždy patřily ke špičce československé zbrojní výroby, zaznamenaly pistole úspěch na zahraničních trzích daleko později.

Období po první světové válce charakterizuje hledání ideální zbraně, která by lépe vycházela vstříc potřebám armády. Po pistolích ze Zbrojovky Praga, které československá armáda používala jen krátce, aniž je oficiálně zavedla do výzbroje, přichází německá konstrukce Josefa Nickla z Mauserových závodů, kterou jakožto vzor 22 vyráběla Československá státní zbrojovka v Brně. Ta se stala první zavedenou armádní pistolí. Výroba trvala jen do počátku roku 1924 a továrna dodala nejen armádě, ale také četnictvu více než 20 tisíc kusů.

Toto množství ale potřeby armády nemohlo pokrýt nehledě na skutečnost, že se jednalo o problematickou zbraň. Ministerstvo národní obrany proto zadalo její rekonstrukci České zbrojovce ve Strakonicích. „Výsledkem byl vzor 24, podstatně dokonalejší pistole se 100% zaměnitelnými díly, kterou firma pro armádu vyráběla v letech 1925–1931 a 1937–1938. Zbraň se používala až do okupace, kdy se stala součástí i německé výzbroje,“ vysvětluje Jan Skramoušský z Vojenského historického ústavu Praha.

Ve druhé polovině 30. let sice továrna vyvinula další pistoli, jež armáda zavedla jako vzor 38, avšak sériová výroba se rozběhla až v roce 1939 a naši vojáci už ji nedostali. Stejně jako její předchůdce tvořila součást pestré výzbroje německých ozbrojených sil.

Po květnu 1945 čs. armáda disponovala vesměs trofejními zbraněmi – ať už německými nebo sovětskými. Výhradní výrobce pistolí pro vojsko Česká zbrojovka ve Strakonicích navázala na předválečné období a od roku 1946 se zabývala vývojem nové armádní pistole. Z řady prototypů byl postupně vyhodnocen jako nejperspektivnější model ČZ 482 v ráži 9 mm Parabellum (Luger). Kvůli unifikaci ráží se Sovětským svazem však musela zbrojovka zbraň překonstruovat na rozměrnější a výkonnější náboj 7,62 mm Tokarev. Přes řadu problémů, jež rekonstrukce přinesla, byla výsledná pistole zavedena v květnu 1952 do výzbroje armády. V ní se udržela až do první dekády tohoto století, používali ji například ještě čeští vojáci v misi na Balkáně.

Od roku 1977 se pracovalo na vývoji nové pistole podstatně modernější konstrukce, původně určené pro civilní trh v západních zemích, jež byla v roce 1982 zavedena do výzbroje tehdejší ČSLA jakožto 9mm pistole vzor 82. S jejím zavedením nepadlo rozhodnutí o vyřazení tehdy již morálně a technicky zastaralého vzoru 52. Výrobcem nové armádní pistole už ale nebyla strakonická zbrojovka, kde zbrojní výroba skončila v roce 1955, nýbrž nynější Česká zbrojovka, a. s. v Uherském Brodě. Pistole vz. 82 je ve výzbroji AČR dosud.

Podle Skramoušského se české pistole v armádě udržely především díky dlouholeté tradici i úrovni domácí zbrojní výroby. „Zatímco se vznikem první republiky to s jejich výrobou ani exportem nebylo vůbec slavné, nyní jsou výrobky České zbrojovky poměrně hodně žádané. Při pohledu do historie výroby armádních pistolí u nás, je zcela nepochybné, že současná produkce představuje kvalitativní vrchol a pistole uherskobrodské zbrojovky patří k tomu nejlepšímu, co se u nás v pistolové technice vyrábělo.“