Přenášení zraněného na nosítkách
Obrázek x z y
23.8.2011
Od brány základny se ozýval kvílivý nářek. Dva domorodci s krvavými zraněními v obličeji a na horních končetinách se dožadovali vstupu a zdravotnické pomoci. Vojáci museli nejdříve zajistit celý prostor a zjistit, zda se nejedná o léčku či provokaci.
Pak teprve přišel ke slovu zdravotník, jehož úkolem bylo stabilizovat základní životní funkce. Mezitím byl přivolán vrtulník k vyzvednutí raněných (MEDEVAC).
Nosítka k vrtulníku nesli dva čeští a dva rumunští vojáci. Tedy zástupci jednotek, které na americké základně Hohenfels v Německu spolupracují a dohromady simulují prapor Afghánské národní armády. Od 8. do 24. srpna zde cvičí téměř sto šedesát příslušníků Armády České republiky ze 7. mechanizované brigády a 4. brigády rychlého nasazení.
„Do Hohenfelsu jsme přijeli proto, abychom sehráli afghánskou armádu pro mentorovací týmy, které mají být nasazeny na území Afghánistánu. Podobný úkol ale čeká i nás. Od 30. března 2012 bychom měli působit v afghánské provincii Wardak jako v pořadí již čtvrtý český poradní a výcvikový tým,“ říká jeho velitel a zároveň velitel 72. mechanizovaného praporu podplukovník Martin Botík. „Výhodou je, že máme možnost vidět naši budoucí práci takříkajíc z druhé strany. Procházíme si zde veškeré drily a taktiky, které budeme v misi potřebovat. Největší důraz je přitom kladen na mentorování. Nejde o to, abychom dělali za někoho výcvik, ale spíš metodicky vedli afghánské velitele a jen jim říkali, co mají dělat.“
Daleko blíže pomyslné startovací čáře mise v Afghánistánu má další část našich vojáků, kteří se na své nasazení připravují v Hohenfelsu. Z příslušníků 4. brigády rychlého nasazení se bude rekrutovat 3. jednotka poradního a výcvikového týmu, která ve Wardaku převezme úkol letos na podzim. „Národní část přípravy na tuto misi máme již za sebou. Nyní zde absolvujeme druhou etapu, kterou organizuje NATO. Úvodní série zaměstnání se skládala především z teoretických lekcí na učebnách. Následovala taktická příprava v týmech a výcvik štábu v plánování a řízení boje. Vyvrcholením pak byla třetí část, během které jsme dostali replikanty Afghánské národní armády, které mentorujeme jak na úrovni týmů, tak i štábů,“ vysvětluje velitel jednotky podplukovník Zdeněk Mikula. „Skuteční Afghánci jsou zde pouze na klíčových postech, zbytek simulují albánští vojáci. Dělají to ale velice dobře a věrně rozehrávají situace, do kterých se mohou naši příslušníci dostat. Se zástupcem velitele kandaku (praporu), jsme procházeli celý rozhodovací proces a hledali úskalí, která by se mohla objevit později v Afghánistánu.“
Ze všeho nejvíce ale české vojáky zaujalo zaměstnání zaměřené na výbušné nástražné systémy. Měli možnost vidět široké spektrum těchto zařízení, včetně toho, jak konkrétně fungují. Američtí instruktoři jim rovněž ukázali, jak se podomácku vaří výbušniny ze zemědělských hnojiv.
Výcvikový prostor Hohenfels poblíž Norimberku zřídila německá armáda v roce 1938. Za druhé světové války zde byl vybudován zajatecký tábor pro polské, jugoslávské, ukrajinské a později i britské a americké válečné zajatce.
Koncem války, 22. dubna 1945, ho osvobodila americká armáda. Ta také začala oblast o rozloze zhruba šestnácti tisíc hektarů využívat pro dislokaci svých jednotek a výcvik.
Krátce po vzniku bundeswehru v roce 1955 tady byla dislokována i první německá jednotka. Kromě výcviku americké a německé armády zařízení sloužilo i pro potřeby francouzských, kanadských a britských sil.
Další výraznou proměnou prochází prostor v roce 1988, kdy zde bylo zřízeno bojové výcvikové centrum CMTC (Combat Maneuver Training Centre). Kromě americké armády ho využívaly i další jednotky NATO.
V roce 2005 se pak toto zařízení transformovalo ve společné mnohonárodní výcvikové centrum JMRC (Joint Multinational Readiness Center). O pět let později prošlo veškeré zdejší zařízení rozsáhlou modernizací. Při výcviku se široce využívá bojový simulační systém Miles.
V Hohenfelsu byly v minulosti vybudovány arabské osady, komunikace, viadukty. Tyto kulisy co nejvěrněji odpovídají prostředí Afghánistánu. V každém z téměř dvou desítek výcvikových zařízení je umístěn kompletní kamerový systém, jehož výstupy se přenášejí přímo do řídícího centra, kde je zpracovávají nejen rozhodčí, ale především počítač. V současné době se počet příslušníků JMRC, vojáků společně s občanskými zaměstnanci a rodinným příslušníky, pohybuje kolem pěti tisíc. Další téměř tři tisíce vojáků zde v pravidelných intervalech cvičí.