Brána vyškovských kasáren zažila nápor: Na apríla jí prošly přes čtyři stovky nováčků

Autor: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA

Noví rekruti Armády ČR, ale i noví příslušníci Aktivní zálohy (AZ), nastoupili ve středu 1. dubna k Velitelství výcviku – Vojenské akademie (VeVV-VA) ve Vyškově na základní výcvik.

„Do tříměsíčního kurzu základní přípravy pro armádní nováčky nastoupilo 406 rekrutů, z toho 14 žen a do šestitýdenního základního kurzu pro nové příslušníky AZ to je 22 žáků, z toho jedna žena,“ upřesnil major Rostislav Juppa z Centra základní přípravy VeV-VA. Obě skupiny zde čeká výuka a výcvik ve všech druzích vojenské přípravy. Důraz je kladen na zvládnutí činností potřebných k přežití na bojišti, včetně dosažení fyzické a psychické odolnosti.

Rozdělení do vojenských skupin, seznámení se s instruktory, kolečko nezbytných vstupných formalit a fasování výstroje. To je hlavní náplní prvního dne na vojně. „Od teď, když se řekne sedmá četa, tak to jste vy a toto jsou vaši instruktoři. Dobře si zapamatujte své sousedy, ať znáte své místo v tvaru, ve kterém se budete od teď stále přesouvat,“ zní rázná slova jednoho z velitelů. Do čet jsou takto postupně přiřazováni podle abecedy všichni nováčci.

Mezi nimi i Petr Linka, který by měl po základním výcviku nastoupit do Tábora k 43. výsadkovému praporu jako střelec. Dosud pracoval v zámečnictví a do armády vstupuje, protože by rád změnil životní hodnoty. A co očekává? „Disciplínu, kázeň a spoustu povinností,“ dodává jedním dechem a pochutnává si přitom na klobáse, kterou všichni, stejně jako i další stravu na celý den, dostali při takzvaném příjmu. U stolu s ním sedí jeho nynější kolega a týmový spolubojovník Jan Leffler, který prozrazuje, že je povoláním elektromechanik. Uvítal, že o tuto profesi je v armádě velký zájem, protože právě v ní vidí větší sociální jistoty. Téměř okamžitě mu bylo nabídnuto místo u 14. pluku logistické podpory v Pardubicích.

Dalších z okamžitých možností pracovat v armádě se chopili i Michal Krejčí s Vítem Lidem. Oba by měli posílit řady vojenských řidičů. Michal, který má vynikající fyzické předpoklady, neboť je strakonickým ligovým hráčem v házené, uvítal možnost pracovat přímo ve Strakonicích u 25. protiletadlového raketového pluku a moci tak skloubit svoji práci s koníčkem. A jak hodnotí svůj nástup do základního výcviku? „Jako velký krok a vstup do neznáma." Také Vít, budoucí řidič 15. ženijního pluku Bechyně, který dosud pracoval ve stavebnictví jako dělník i mistr, prozrazuje, že hledá úplnou změnu životního stylu a má trošku obavy, zda se zvládne naučit všechny vojenské povinnosti a dovednosti.

Zda jsou skutečně vhodnými adepty na nové životní povolání, ukáží teprve následující náročné týdny. V těch budou muset úspěšně projít, společně s dalšími více než čtyřmi stovkami svých kolegů, všemi nástrahami vojenského základního výcviku a vybojovat si tak možnost stát se nositelem baretu příslušníka Armády České republiky. Pro Petra v barvě červené, pro Jana šedé, pro Michala modré a pro Víta světle zelené.