Bojová hra aktivních záloh

Autor: Miroslav Šindelář

Necelá stovka vojáků aktivních záloh, kteří mají uzavřenou tříletou dohodu s krajskými vojenskými velitelstvími v Karlových Varech a Plzni, cvičí v těchto dnech v našem největším výcvikovém prostoru.

V pondělí 20. září nás přivítal vojenský výcvikový prostor Hradiště, který je znám spíše pod starším názvem Doupov, pravým podzimním počasím. Vlezlé chladno, kterému pomáhal studený vítr, nutilo čtyřčlenná družstva složená z vojáků aktivní zálohy k rychlejšímu tempu při přesunu mezi osmi pracovišti na trati dlouhé téměř 17 kilometrů.

„Dnes jsme pro vojáky v rámci týdenního cvičení připravili bojovou hru, ve které si prakticky zopakují teoretické znalosti. Jsou pro ně na jednotlivých zastávkách připraveny úkoly spojené s taktikou, zdravotnickou přípravou, topografií, ochranou proti zbraním hromadného ničení a další,“ uvedl nás do situace na ubytovně Dlouhá, odkud družstva startovala, podplukovník Slavomír Tomčák, zástupce ředitele KVV v Plzni.

Jeho kolega, který je zástupcem ředitele karlovarského velitelství, podplukovník Karol Paál, doplnil, že by vojáci měli připravenou trasou projít za necelé tři hodiny. „My můžeme vojáky povolat ke cvičení na 21 dnů v roce,“ odbočil od probíhajícího cvičení podplukovník Paál a zareagoval na počet zúčastněných vojáků na cvičení: „Plán výcviku zpracovávají jednotlivá krajská velitelství už rok dopředu, takže vojáci vědí, kdy je týdenní vyvedení do výcvikového prostoru čeká. Mnozí si berou neplacená volna či dovolenou. Přesto podle statistiky nám dlouhodobě vychází, že nejvíce omluvených, kteří se tedy cvičení nezúčastní, spadá do kolonky neuvolněn zaměstnavatelem. Jestli je to pravda nebo ne, to nezjistíme,“ dodal podplukovník.

Mezi cvičícími záložáky jsou zastoupeny nejrůznější profese. Major Jindřich Plescher z plzeňského velitelství potvrzuje, že se cvičení pravidelně každý rok účastní architekt, lékař, právník, starosta obce, podnikatelé i zaměstnanci. Mezi muži jsme také našli v jednom družstvu jednadvacetiletou studentku Radku Petrovou z Karlových Varů. Ta si prý splnila účastí v řadách aktivních záloh svůj dívčí sen a když se nedostala na vojenskou školu, cvičí s dobrou partou kolegů v době svého volna.

Na jednotlivých pracovištích, která jsme v pondělí navštívili, bylo poznat, že aktivní zálohy, tedy vojáci, pro něž je příprava na obranu své země určitým posláním a koníčkem, berou vše naprosto vážně. Snaha uspět, být lepší než ti druzí a nebo aspoň obstát, stmelovala jednotlivá družstva.

V ten den nebylo důležité, které z družstev soupeřících krajských velitelství zvítězilo, protože tady byli vítězi všichni. Některé nedostatky, které se našly třeba při procvičování činnosti na kontrolně propouštěcím místě, kde bylo nutné prověřit neznámé osoby ve vozidle, velitel stanoviště hned s vojáky probral a podle toho stanovil počet získaných bodů. O těch dalších chybičkách ale mezi sebou vojáci ještě dlouho po skončení soutěže diskutovali.

Cvičení, které v závěru týdne vyvrcholí provedením bojových střeleb z ručních zbraní, se řídícím cvičení podařilo rozjet dobře. Soudíme podle toho, že vojáci se na cvičení těšili a úkoly na jednotlivých stanovištích plnili velmi odpovědně a s plným nasazením.